 |
       |
AKTUALITY
Stop pracovnímu vykořisťování - pohled z blízka
Analýza procesu agenturního zaměstnávání Vietnamců a Vietnamek v ČR zpracovaná La Stradou. Více....
Stručná analýza kompetencí úřadů
Analýza vzniku a působení zprostředko- vatelských agentur
KRÁTKODOBÝ POBYT
Krátkodobým pobytem je pobyt cizinců na základě pobytových titulů s dobou platnosti do 3 měsíců.
V evropském migračním právu se poměrně jasně rozlišují 2 kategorie:
1) krátkodobý pobyt (ten je do značné míry již celoevropsky harmonizovaný v režimu Schengenu) a
2) dlouhodobý a trvalý pobyt (tyto pobyty jsou dosud ve větší míře v pravomoci jednotlivých členských států).
Krátkodobý pobyt může být buď
- bez víza na základě dohody o bezvízovém styku anebo na základě jednostranného zrušení vízové povinnosti aj.
- na krátkodobé vízum (tzv. turistické vízum) do 90 dnů, na průjezdní vízum či na letištní vízum.
Omezení krátkodobého pobytu na 3 měsíce během půlroku
V schengenském režimu je z principu zakázáno, aby se jednotlivé krátkodobé pobyty řetězily za sebou bez jakékoli přestávky. Schengenké předpisy stanoví, že od prvního vstupu cizince na území Schengenu počíná běžet půlroční období, během kterého může cizinec na území Schengenu strávit maximálně 3 měsíce, jednotlivé pobyty se přitom sčítají.
Toto omezení vyplývá např. z čl. 11 a čl. 20 Schengenské prováděcí dohody.
Právo členských (smluvních) států odchýlit se od zákazu řetězení krátkodobých pobytů
Členské státy mají právo udělit během zmíněného půlroku další vízum anebo prodloužit bezvízový pobyt na dobu delší než tři měsíce. Takový pobyt je pak už ovšem omezen pouze na dotyčný členský stát.
Krátkodobý pobyt bez víza
Cizinci ze států, jejich občané anebo držitelé jejichž pasů vízum nepotřebují, jsou oprávněni pobývat na území ČR anebo i na území Schengenu, po dobu, která je stanovena v příslušném právním dokumentu, ze kterého bezvízový styk vyplývá.
Bezvízový styk se může zakládat na
- Nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni
nebo na
- mezinárodní smlouvě o bezvízovém styku anebo
- nařízení vlády dle § 181 českého cizineckého zákona.
Nařízení Rady č. 539/2001
Nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni stanoví ve své příloze II následující seznam států, jejichž státní příslušníci jsou osvobozeni od vízové povinnosti pro pobyty, jejichž celková délka nepřekročí tři měsíce:
1) STÁTY:
Andorra, Argentina, Austrálie, Bolívie, Brazílie, Brunej, Guatemala, Honduras, Chile, Chorvatsko, Izrael, Japonsko, Jižní Korea, Kanada, Kostarika, Malajsie, Mexiko, Monako, Nikaragua, Nový Zéland, Panama, Paraguay, Salvador, San Marino, Singapur, Spojené státy americké, Švýcarsko, Uruguay, Vatikán, Venezuela
2) ZVLÁŠTNÍ SPRÁVNÍ JEDNOTKY ČÍNSKÉ LIDOVÉ REPUBLIKY
ZSJ Hongkong, Macao
Bolívie a Ekvádor byly původně také osvobozeny od vízové povinnosti, nicméně během posledních let (Ekvádor od 6.března 2003 Nařízením 453/2003) byla vůči nim vízová povinnosti zavedena.
Evropská společenství sjednala v poslední době několik dohod o bezvízovém styku, např. se Seychelami, Mauritiem, Bahamami aj. Občané těchto států budou požívat právo bezvízového styku od vstupu těchto dohod v účinnost.
Poslední verze nařízení 539/2001 viz
http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CONSLEG:2001R0539:20070119:EN:PDF
S některými ze států uvedenými ve výše zmíněné příloze má ČR sjednanou zvláštní dohodu. Tato dohoda ovšem většinou pracuje s termínem „držitel pasu“ nikoli s termínem „občan“. Ačkoli se ve většině případů budou obě množiny, tedy množina občanů daného státu a množina držitelů pasu, shodovat, je otázkou, v jakém režimu budou osoby, u nichž tato shoda není. Např. se může stát, že občan USA bude mít např. indický pas, ovšem bude schopen prokázat, že je občanem USA. Naopak USA mohou vydat cestovní doklad občanovi např. Kuby, který by dle Nařízení 539/2001 měl mít vízum.
Bezvízový styk neumožňuje výdělečnou činnost
Dle čl. 4 odst. 3 Nařízení 539/2001 může členský stát vyloučit z bezvízového styku ty cizince, kteří na jeho území chtějí provozovat výdělečnou činnost. Toto ČR provedla u všech dohod o bezvízovém styku anebo svými nařízeními vlády. Nikdo tedy není oprávněn pouze na základě bezvízového styku v ČR pracovat či podnikat, a to dokonce ani tehdy ne, pokud by si opatřil povolení k zaměstnání.
Naproti tomu se nezdá možné, aby ČR vyloučila z bezvízového styku i další účely pobytu, neboť toto by bylo již proti znění Nařízení 539/2001. Tak např. Dohoda mezi vládou České republiky a vládou Argentinské republiky o zrušení vízové povinnosti pro držitele národních cestovních pasů (viz sdělení MZV č. 5/2000 Sb. m. s. – platnost od 2. 1. 2000 (podepsána 5. 10. 1999 v Praze), vylučuje ze své působnosti pobytu za účelem výdělečné činnosti, studia, zdravotního léčení, uměleckých, kulturních, profesionálních, technických či náboženských aktivit. Lze se domnívat, že po vstupu ČR do EU již občané Argentiny mohou přijet do ČR bez víza i za všemi ostatními účely pobytu (tedy mohou zde studovat, léčit se atd.) pouze nesmí vykonávat výdělečnou činnost.
Omezení bezvízového styku na 3 měsíce během půlroku
Čl. 20 Schengenské prováděcí dohody zakotvuje, že
1. Cizinci, kteří nepodléhají vízové povinnosti, se mohou volně pohybovat na
území smluvních stran po dobu nejvýše tří měsíců během období šesti měsíců ode dne
prvního vstupu, pokud splňují podmínky vstupu uvedené v čl. 5 odst. 1 písm. a), c), d)
a e).
2. Odstavec 1 se nedotýká práva jednotlivých smluvních stran prodloužit pobyt
cizince na svém území na dobu delší než tři měsíce ve výjimečných případech nebo při uplatňování ustanovení dvoustranné dohody, která byla uzavřena již před vstupem v platnost této úmluvy.
Česká republika žádné mechanismy, kterými by mohla pobyt cizince ze státu, se kterým existuje bezvízový styk, nemá, tedy kromě udělení víza – viz níže.
Až do vstupu ČR do Schengenu mohou mnozí státní příslušníci bezvízových států (zejména Spojených států amerických) pobývat v ČR prakticky neomezeně dlouho bez víza, neboť mohou tvrdit, že každé 3 měsíce vycestují pryč z území ČR, ovšem na hranicích náhodou nedostali razítko do pasu. Tato praxe sice sama o sobě v souladu se zákonem zřejmě nebyla, ovšem byla dlouhodobě tolerována.
Po vstupu do Schengenu toto již možné nebude, neboť nebude dokonce stačit ani vycestovat z území Schengenu (např. do Velké Británie či do Chorvatska), nýbrž bude zapotřebí opustit území Schengenu na minimálně 3 měsíce během jednoho půlroku.
Jiná osvobození od vízové povinnosti
Vedle osvobození od vízové povinnosti pro všechny občany daného státu popř. pro všechny držitele pasů, existují i osvobození jen pro držitele některých pasů, zejména pro držitele diplomatických a úředních pasů. Taková zvýhodnění existují ve vztahu k řadě států, např. Albánie, Bosna a Hercegovina, Laos, Pákistán, Thajsko, Ukrajina, Vietnam aj.
Tato osvobození se zakládají zčásti na dohodách mezi ČR a příslušnými státy anebo na dohodách Evropským společenstvím a dotyčným státem o usnadnění udělování víz, které je pak publikováno v Úředním věstníku Evropské unie (tyto dohody byly uzavřeny s nejbližšími balkánskými státy, např. Albánie, Černá Hora, Makedonie aj.)
Jiné povinnosti cizinců, kteří nepotřebují vízum
S výjimkou vízové povinnosti se i na cizince, kteří vízum nepotřebují, vztahují všechny povinnosti, jejich splnění je nutné pro vstup na území Schengenu, viz …………….
Krátkodobý pobyt na krátkodobá víza
Občané států, o nichž to stanoví Nařízení č. 539/2001 v platném znění, jsou oprávněni vstoupit na území ČR a na území Schengenu pouze s vízem. Jsou to v současnosti občané velké většiny států světa, konkrétně
TĚCHTO STÁTŮ:
Afghánistán, Albánie, Alžírsko, Angola, Antigua a Barbuda, Arménie, Ázerbajdžán, Bahrajn, Bangladéš, Neloze, Bělorusko, Benin, Bhútán, Bosna a Hercegovina, Botswana, Burkina Faso, Burundi, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Čad, Čína, Dominika, Dominikánská republika, Džibutsko, Egypt, Eritrea, Etiopie, Fidži, Filipíny, Gabon, Gambie, Ghana, Grenada, Gruzie, Guayana, Guinea, Guinea-Bissau, Haiti, Indie, Indonésie, Irák, Írán, Jamajka, Jemen, Jižní Afrika, Jordánsko, Kambodža, Kamerun, Kapverdy, Katar, Kazachstán, Keňa, Kiribati, Kolumbie, Komory, Kongo Konžská demokratická republika Kuba Kuvajt, Kyrgyzstán, Laos, Lesotho, Libanon Libérie Libye Madagaskar Malawi Maledivy
Mali
Maroko
Marshallovy ostrovy
Mauricius
Mauretánie
Mikronésie
Moldavsko
Mongolsko
Mosambik
Myanmar
Namibie
Nauru
Nepál
Niger
Nigérie
Omán
Pákistán
Palau
Papua-Nová Guinea
Peru
Pobřeží slonoviny
Rovníková Guinea
Rusko
Rwanda
Saúdská Arábie
Senegal
Severní Korea
Severní Mariany
Seychely
Sierra Leone
Somálsko
Spojené arabské emiráty
Srí Lanka
Středoafrická republika
Súdán
Surinam
Svatá Lucie
Svatý Kryštof a Nevis
Svatý Tomáš a Princův ostrov
Svatý Vincenc a Grenadiny
Svazijsko
Svazová republika Jugoslávie (Srbsko a Černá Hora)
Sýrie
Šalamounovy ostrovy
Tádžikistán
Tanzanie
Thajsko
Togo
Tonga
Trinidad a Tobago
Tunisko
Turecko
Turkmenistán
Tuvalu
Uganda
Ukrajina
Uzbekistán
Vanuatu
Vietnam
Zambie
Západní Samoa
Zimbabwe
A
2) těchto ÚZEMNÍCH A SAMOSPRÁVNÝCH JEDNOTEK, KTERÉ NEJSOU UZNÁVÁNY JAKO STÁT NEJMÉNĚ JEDNÍM Z ČLENSKÝCH STÁTŮ:
Palestinská samospráva, Tchaj-wan, Východní Timor
Krátkodobá víza existují v zásadě 3, jsou to
a) letištní vízum - vízum typu A, které opravňuje k pobytu pouze v prostoru mezinárodního letiště, tedy při mezipřistání na českém mezinárodním letišti při letu z jedné třetí země do jiné třetí země)
b) průjezdní vízum - vízum typu B, opravňuje k tranzitu přes území ČR po dobu 5 dnů na jednu cestu
c) vízum k pobytu do 90 dnů - vízum typu C, tzv. turistické vízum.
Krátkodobé („turistické“) vízum
Vízum k pobytu do 90 dnů – vízum typu C, tedy tzv. turistické vízum je standardním českým pobytovým titulem pro krátkodobý pobyt.
Vízum k pobytu do 90 dnů uděluje zastupitelský úřad na žádost cizince, výjimečně pak pohraniční policie na hranicích (tedy dnes už jen na mezinárodním letišti).
Doba platnosti turistického víza se stanoví podle předpokládaného počtu cest na území, nejdéle však na 2 roky.
Vízum k pobytu do 90 dnů podle požadavku cizince uděluje zastupitelský úřad jako jednorázové, ke dvěma vstupům nebo vícenásobné (tzv. multivíza).
Vízum k pobytu do 90 dnů opravňuje k pobytu na území po dobu v něm uvedenou. Celková doba pobytu na území nesmí překročit 3 měsíce.
Do víza se uvede účel pobytu.
Místo podání žádosti o turistické vízum
O toto vízum se žádá na zastupitelském úřadě ČR v zahraniční, který toto vízum také vyřizuje a případně uděluje.
Jen výjimečně je možno požádat o vízum na hranicích (zejména-jde-li o rodinného příslušníka občana EU); pak toto vízum uděluje pohraniční policie – dnes by se toto mohlo stát jen na českém mezinárodním letišti. Pravidla pro udělování víz na hranicích stanoví NAŘÍZENÍ RADY (ES) č. 415/2003 ze dne 27. února 2003 o udělování víz na hranicích včetně udělování takových víz projíždějícím námořníkům, viz http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32003R0415:CS:HTML
Toto Nařízení stanoví, že odchylně od obecného pravidla, že víza udělují diplomatické mise a konzulární úřady, v souladu s čl. 12 odst. 1 Schengenské prováděcí úmluvy může být státnímu příslušníku třetí země, který musí mít při překračování vnějších hranic členského státu vízum, uděleno ve výjimečných případech vízum na hranicích (tedy např. na mezinárodním letišti), pokud splňuje tyto podmínky:
a) dotyčná osoba splňuje podmínky stanovené v čl. 5 odst. 1 písm. a), c), d) a e) Schengenské úmluvy,
b) dotyčná osoba neměla možnost o vízum požádat předem,
c) dotyčná osoba na požádání předloží doklady potvrzující nepředvídatelné a naléhavé důvody pro vstup a
d) musí být zaručen návrat do země původu dotyčné osoby nebo průjezd do třetí země.
Vízum udělené na hranicích při splnění podmínek uvedených v odstavci 1 může být podle potřeby buď průjezdní vízum (typ B), nebo cestovní vízum (typ C) ve smyslu čl. 11 odst. 1 Schengenské úmluvy, které
a) platí pro všechny členské státy uplatňující hlavu II kapitolu 3 Schengenské úmluvy nebo
b) má omezenou územní platnost ve smyslu čl. 10 odst. 3 Schengenské úmluvy.
V obou případech neplatí udělené vízum pro více než jeden vstup. Doba platnosti těchto cestovních víz nepřekročí 15 dní. Doba platnosti těchto průjezdních víz nepřekročí pět dní.
Státní příslušník třetí země žádající o průjezdní vízum na hranicích musí mít víza nutná pro pokračování své cesty do států průjezdu jiných než jsou členské státy uplatňující hlavu II kapitolu 3 Schengenské úmluvy a víza pro cílový stát. Udělené průjezdní vízum povoluje přímý průjezd přes území dotyčného členského státu nebo členských států.
Žádost o udělení víza k pobytu do 90 dnů je na hraničním přechodu vždy oprávněn podat rodinný příslušník občana Evropské unie. Aby ovšem mohl vízum na hranicích podat, musí se nejprve až na hranice členského státu dostat, tedy musí jej tam např. letecký dopravce dopravit. Je přitom otázkou, zda-li by se letecký dopravce nedopustil deliktu, pokud na české mezinárodní letiště dopravil cizince bez víza, byť by prokazatelně šlo o rodinného příslušníka občana EU.
Žádost je možno podat principiálně na jakémkoli zastupitelském úřadě. Někteří cizinci jsou ovšem nuceni podat žádost jen na zastupitelském úřadě ve své zemi původu, a to na základě ustanovení § 52 odst. 1 písm. c). Situace v této oblasti je velmi nepřehledná.
Náležitosti k žádosti o turistické vízum (§ 27)
Žádost se podává na úředním tiskopise (v současnosti jde o tiskopis červené barvy), viz http://www.mvcr.cz/rady/formulare/zadost_vizum_e.pdf (při tisku formuláře by měla být zachována barevnost formuláře a jeho rozměry).
K žádosti o udělení víza k pobytu do 90 dnů je cizinec povinen na požádání orgánu udělujícího toto vízum předložit: (§ 27)
a) cestovní doklad,
b) fotografie; to neplatí, pokud bude pořizován obrazový záznam cizince,
c) policií ověřené pozvání nebo prostředky k pobytu na území (§ 13) a doklad o zajištění ubytování cizince po dobu jeho pobytu na území, pokud nedoloží zabezpečení nákladů spojených s pobytem na území jinak,
d) doklad prokazující zajištění nákladů spojených s vycestováním z území (§ 12),
e) lékařskou zprávu, že netrpí závažnou nemocí; o předložení lékařské zprávy lze požádat pouze v případě důvodného podezření, že závažnou nemocí trpí,
f) další doklady osvědčující údaje uvedené v žádosti o vízum.
Je-li účelem krátkodobého pobytu zaměstnání, musí cizinec předložit jen doklady dle písm. a), b), d) a e) a doklad o zajištění ubytování a povolení k zaměstnání vydané Úřadem práce České republiky, pokud je povolení k zaměstnání podmínkou výkonu zaměstnání.
U krátkodobého víza za účelem zaměstnání tedy není možné, aby žádost o vízum podal cizinec, který teprve podal žádost o povolení k zaměstnání na úřadu práce, přičemž toto povolení není ještě vyřízeno.
Před vyznačením víza k pobytu do 90 dnů do cestovního dokladu je žadatel povinen předložit doklad o cestovním zdravotním pojištění po dobu svého pobytu.
Při žádosti o turistické vízum na hranicích je nutno předložit
- cestovní doklad,
- doklad o cestovním zdravotním pojištění po dobu pobytu na území a
- prokázat důvody, na jejichž základě žádá o udělení víza na hraničním přechodu.
Cizinec je dále na požádání povinen prokázat zajištění prostředků k pobytu na území (§ 13), prokázat zajištění nákladů spojených s vycestováním z území (§ 12) a předložit fotografie.
Dle § 55 nesmí být náležitosti k žádosti o udělení víza starší 180 dnů, s výjimkou cestovního dokladu, matričních dokladů a fotografie cizince, pokud odpovídá jeho skutečné podobě. Předložení náležitostí k žádosti o udělení víza se s výjimkou cestovního dokladu nevyžaduje, jde-li o udělení víza v zájmu České republiky – posouzení toho, co je zájmem ČR bude ovšem plně v kompetenci příslušných úřadů.
U náležitostí předkládaných k žádosti o turistické vízum je si nutno všimnout skutečnosti, že náležitosti se až na výjimky (např. u cestovního zdravotního pojištění) předkládají jen „na požádání“, zastupitelský úřad má tedy poměrně velkou pravomoc při promíjení předložení určité náležitosti.
Žádost o krátkodobé vízum je dále zpoplatněna konzulárním poplatkem. Jeho výše se ovšem značně liší dle státního občanství žadatelů, neboť konzulové mají pravomoc upravovat výš správních poplatků dle výše poplatků, kterou českým občanům účtuje dotyčná třetí země. O výši správního poplatku je se třeba informovat na příslušném zastupitelském úřadě.
Pozvání (§ 27/1/c)
Pozvání je z právního hlediska závazek hostitele (= tzv. zvoucí osoby) uhradit za cizince tyto náklady: (§ 15)
a) spojené s obživou cizince po dobu pobytu na území až do vycestování z území,
b) spojené s ubytováním cizince po dobu pobytu na území až do vycestování z území,
c) spojené s poskytnutím zdravotní péče po dobu pobytu na území až do vycestování z území, případně též s převozem nemocného nebo ostatků zemřelého,
d) spojené s pobytem zajištěného cizince na území a jeho vycestováním z území.
Závazek vyplývající z pozvání se sice v praxi příliš nevymáhá, ovšem vymáhat se může a tedy je si třeba rozhodně důkladně zvážit, zda cizinec, kterého chci pozvat, mi nezpůsobí škodu. Již ověřené pozvání lze zrušit, tedy od svého závazku odstoupit, a to do doby, než pozvaný cizinec vstoupí na české území. Odstoupení od závazku je třeba oznámit policii, a to neprodleně.
Pozvání lze uskutečnit vyplněním formuláře a osvědčením o tom, že hostitel má dostatek finanční hotovosti na úhradu nákladů spojených s pobytem cizince.
Formulář viz ……………………….
Zákon o formuláři stanoví následující: (§ 180/2)
Pozvání se podává na úředním tiskopise. Zvoucí fyzická osoba v pozvání uvede své jméno, příjmení, rodné číslo, den, měsíc a rok narození a místo pobytu na území. Zvoucí právnická osoba v pozvání dále uvede svůj název, sídlo a identifikační číslo a pozvání opatří svým razítkem a jménem, příjmením a podpisem oprávněné osoby (statutárního orgánu). Zvoucí osoba v pozvání dále uvede údaje o zvaném cizinci v rozsahu jméno, příjmení a ostatní jména, den, měsíc a rok narození, státní příslušnost, bydliště v zahraničí, číslo cestovního dokladu, účel cesty a dobu, na kterou cizince zve na území.
Policie může hostitele požádat, aby předložil následující částky (viz § 180/6):
- prostředky k pobytu zvaného cizince v rozsahu stanoveném v § 13: tedy alespoň ve výši
- 1. 0,5násobku částky existenčního minima dle zákona o životním a existenčním minimu na 1 den pobytu, jestliže tento pobyt nemá vcelku přesáhnout dobu 30 dnů ………………. Částka existenčního minima činí 2020 Kč, tedy jde o 1010 Kč na den, tedy např. na 20 dní činí částka 20.200 Kč
- 2. 15násobku částky existenčního minima, jestliže má pobyt na území přesáhnout dobu 30 dnů, s tím, že tato částka se za každý celý měsíc předpokládaného pobytu na území zvyšuje o 2násobek částky existenčního minima, ………………………částka existenčního minima činí 2020 Kč, tedy např. na dva a půl měsíce bude částka činit patnáctinásobek existenčního minima + dvakrát dvojnásobek existenčního minima za celé 2 měsíce pobytu, tedy 30.300 + 8.080 = 38.380.
- dále prostředky ve výši 0,25 násobku částky existenčního minima za každý den pobytu na území, pokud cizinec nebude ubytován u zvoucí osoby,
tedy např. na 55 dní pobytu částku 505 Kč krát 55 dní tj. 27 775 Kč.
- dále částku nejméně 30 000,- EUR anebo předloží doklad o uzavření cestovního zdravotního pojištění ve prospěch zvaného cizince nebo čestně prohlásí, že takové pojištění uzavře před vstupem cizince na území
- a nakonec i prostředky pro úhradu nákladů spojených s vycestováním zvaného cizince z území ve výši odpovídající ceně letenky do státu, jehož cestovní doklad vlastní, nebo do státu jeho trvalého pobytu.
Celkem tedy může policie po hostiteli – zvoucí osobě požadovat např. pro tříměsíční pobyt zvaného cizince částky:
- 42.420 Kč jako prostředky k pobytu,
- 45.450 Kč na ubytování a
- cenu letenky.
CELKEM cca 100 000 Kč.
Nejlevněji naopak lze pozvat cizince např. na 10 dnů, což bude za 1010 Kč krát 10 dnů, tj. 10 100 Kč. Pokud cizinec bude bydlet u zvoucí osoby a zvoucí osoba čestně prohlásí, že uzavře smlouvu o zdravotním pojištění, pak již je třeba mít v hotovosti pouze cenu letenky.
Průběh ověřování pozvání:
S vyplněným formulářem pozvání a dokladem o dostatku finančních prostředků (výpisem z účtu anebo s hotovostí) se je možno dostavit na policii osobně a požádat tam o ověření pozvání.
Je však možno též vyplněný formulář a výpis z účtu poslat policii doporučeně poštou a sedmý den po tomto podání se dostavit na cizineckou policii anebo počkat na vyzvání ze strany policie (např. k žádosti uvést telefonní číslo).
Za ověření pozvání se platí správní poplatek ve výši 200 Kč (kolek lze rovněž přilepit k podání).
Pozvání je každopádně nutno vyzvednout osobně.
V praxi s pozváním nebývají problém, pouze celá věc dlouho trvá, neboť cizinecká policie nezvládá tyto věci administrativně rychle vyřizovat.
Více k pozvání též na stránkách http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/696/_s.155/708?POSTUP_ID=553&PRVEK_ID=417
Prostředky k pobytu
Částka, kterou je cizinec povinen předložit jako doklad o tom, že disponuje dostatečnými prostředky k pobytu, odpovídá částce předkládané při ověřování pozvání.
§ 13 stanoví ohledně prostředků k pobytu následující:
(1) Zajištění prostředků k pobytu na území se prokazuje, není-li dále stanoveno jinak, předložením
a) peněžních prostředků alespoň ve výši
1. 0,5násobku částky existenčního minima na 1 den pobytu, jestliže tento pobyt nemá vcelku přesáhnout dobu 30 dnů,
2. 15násobku částky existenčního minima, jestliže má pobyt na území přesáhnout dobu 30 dnů, s tím, že tato částka se za každý celý měsíc předpokládaného pobytu na území zvyšuje o 2násobek částky existenčního minima,
3. 50násobku částky existenčního minima, jestliže se jedná o pobyt za účelem podnikání, který má vcelku přesáhnout 90 dnů, nebo
b) dokladu potvrzujícího zaplacení služeb spojených s pobytem cizince na území nebo dokladu potvrzujícího, že služby budou poskytnuty bezplatně.
(2) Zajištění prostředků k pobytu na území lze místo peněžních prostředků uvedených v odstavci 1 prokázat
a) výpisem z účtu vedeného v bance znějícím na jméno cizince, ze kterého vyplývá, že cizinec může během pobytu v České republice disponovat s peněžními prostředky ve výši uvedené v odstavci 1, nebo
b) jiným dokladem o finančním zajištění, například platnou mezinárodně uznávanou kreditní kartou.
(3) Cizinec, který bude na území studovat, může předložit jako doklad o zajištění prostředků k pobytu závazek vydaný státním orgánem nebo právnickou osobou, že zajistí pobyt cizince na území poskytnutím peněžních prostředků ve výši částky existenčního minima na 1 měsíc předpokládaného pobytu, nebo doklad o tom, že veškeré náklady spojené s jeho studiem a pobytem budou uhrazeny přijímací organizací (školou). Pokud částka v závazku této výše nedosahuje, je cizinec povinen předložit doklad o vlastnictví peněžních prostředků ve výši rozdílu mezi částkou existenčního minima a závazkem na dobu předpokládaného pobytu, nejvýše však 6násobek částky existenčního minima. Doklad o zajištění prostředků k pobytu lze nahradit rozhodnutím či smlouvou o přidělení grantu získaného na základě mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána.
(4) Cizinec, který nedosáhl věku 18 let, je povinen prokázat zajištění prostředků k pobytu podle odstavce 1 v poloviční výši.
Je-li cizinec povinen předložit doklad o zajištění prostředků k pobytu dle § 13, je tedy povinen předložit finanční hotovost anebo příslušnou výši částky na kontě. Na rozdíl od Schengenského hraničního kodexu a Schengenské prováděcí úmluvy nezná české cizinecké právo možnost prokázat v tomto případě schopnost tyto prostředky vydělat, vyjma krátkodobých víz za účelem zaměstnání (u těchto víz se k žádosti ovšem prostředky k pobytu vůbec nedokládají).
Zajištění nákladů vycestování
Zajištění nákladů spojených s vycestováním z ČR do země původu se prokazuje (§ 12)
a) dokladem o zajištění dopravy při vycestování cizince z území do jiného státu, nebo
b) předložením peněžních prostředků ke krytí nákladů k vycestování do státu, na jehož území může vstoupit.
(2) Zajištění nákladů spojených s vycestováním lze místo peněžních prostředků uvedených v odstavci 1 prokázat
a) výpisem z účtu vedeného v bance znějícím na jméno cizince, ze kterého vyplývá, že cizinec může během pobytu v České republice disponovat s peněžními prostředky ve výši uvedené v odstavci 1, nebo
b) jiným dokladem o finančním zajištění, například platnou mezinárodně uznávanou kreditní kartou.
(3) Peněžní prostředky mohou být cizincem předloženy v české měně nebo v cizí volně směnitelné měně.
Průběh vydávání víza
Žádost o krátkodobé vízum se podává na zastupitelském úřadě a cizinec je povinen – až na odůvodněné výjimky, které může udělit zastupitelský úřad – podat žádost osobě, tedy osobně donést žádost i s náležitostmi na zastupitelský úřad.
Zastupitelský úřad je oprávněn v souvislosti s podáním žádosti cizince o udělení víza snímat otisky prstů a pořizovat obrazové záznamy cizince, tedy tzv. biometrické údaje. Cizinec žádající o udělení víza je povinen na požádání strpět sejmutí otisků prstů a pořízení obrazového záznamu.
Dle § 63 je cizinec povinen se na požádání dostavit na zastupitelský úřad a podat požadované vysvětlení.
Zastupitelský úřad je povinen rozhodnout ve lhůtě do 30 dnů od podání žádosti. Pokud ovšem zastupitelský úřad nerozhodne v této lhůtě, jsou možnosti cizince stěžovat si velmi omezené.
Dle § 58/2 může být v odůvodněných případech vízum vyznačeno mimo cestovní doklad, což je praktické zejména pro ty cizince, kteří nechtějí, aby jejich domovský stát věděl, že navštívili Českou republiku.
Důvody neudělení turistického víza
Důvody neudělení turistického víza jsou dle § 56 cizineckého zákona shodné s obecnými důvody neudělení víza.
Jde o situace, jestliže:
a) se cizinec na požádání policie nebo zastupitelského úřadu nedostaví k pohovoru nebo nepředloží ve stanovené lhůtě doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti o vízum nebo jestliže se i přes provedení pohovoru nebo vyhodnocení předložených dokladů nepodaří tyto údaje ověřit,
b) cizinec vyplní žádost o udělení víza nečitelně nebo neúplně či nepravdivě,
c) je cizinec evidován v evidenci nežádoucích osob,
d) má poznatky o tom, že by náklady spojené s pobytem cizince na území nesla Česká republika,
e) nepředloží náležitosti k žádosti o udělení víza nebo předloží-li padělané nebo pozměněné náležitosti,
h) jsou zjištěny skutečnosti dle kterých by bylo cizinci nutno odepřít vstup na území ČR,
i) jsou zjištěny skutečnosti nasvědčující tomu, že cizinec po skončení pobytu stanoveného vízem neopustí území nebo že vízum hodlá zneužít k jinému účelu, než je uveden v žádosti o udělení víza,
j) před vyznačením víza nepředloží doklad o cestovním zdravotním pojištění po dobu pobytu na území, nebo
k) pobyt cizince na území není v zahraničněpolitickém zájmu České republiky nebo je zjištěna jiná závažná překážka pobytu cizince na území.,
l) cizinec odmítne poskytnout otisky prstů nebo pořízení obrazového záznamu, nebo
m) cizinec neuhradil pokutu nebo náklady řízení vzniklé v souvislosti s řízením vedeným podle tohoto zákona.
Další důvod neudělení víza vyplývá z čl. 11 Schengenské prováděcí úmluvy, totiž skutečnost, že cizinec již během příslušného půlroku pobýval na území Schengenu déle než 3 měsíce.
Z následujících důvodů se vízum dále neudělí, pokud neudělení víza bude přiměřené vzhledem ke svému dopadu do soukromého a rodinného života cizince:
Cizinec
a) neprokáže trestní zachovalost, je-li podmínkou udělení víza,
b) doba platnosti cizincova cestovního dokladu nepřekračuje dobu pobytu na území podle požadovaného víza nejméně o 90 dnů, nebo
c) v uplynulých 5 letech porušil povinnost stanovenou tímto zákonem.
Při posuzování přiměřenosti policie přihlíží zejména k dopadům tohoto neudělení do soukromého a rodinného života cizince.
K výše uvedeným důvodům se nepřihlédne a vízum se přesto udělí, je-li udělení víza v zájmu České republiky nebo v zájmu plnění mezinárodního závazku.
Vízum je ovšem cizinci (který není rodinným příslušníkem) možno neudělit i z jiných důvodů, na udělení víza totiž není právní nárok. Po vstupu ČR do Schengenu bude na ČR činěn nátlak ze strany jiných členských států EU, aby zpřísnila svou politiku udělování krátkodobých víz. Lze tedy očekávat vyšší procento zamítnutých žádostí o krátkodobé vízum.
Proti neudělení víza není obrana
Odmítne-li zastupitelský úřad vydat vízum, ocitá se cizinec v těžké situaci. Nemá totiž mnoho možností obrany. Může si jen neformálně stěžovat na konzulárním oddělení Ministerstva zahraničních věcí, přičemž tyto stížnosti zatím bohužel situaci příliš nezlepšily.
Jiná situace je, pokud cizinec je rodinným příslušníkem občana EU, viz …………
Jednotné schengenské vízum
Turistické vízum se zpravidla udělí jako jednotné schengenské vízum, tedy jako vízum platné pro celý schengenský prostor
Dle § 29a se vízum udělí jako jednotné schengenské vízum v následujících případech:
a) cizinec není zařazen do informačního systému smluvních států,
b) není důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při pobytu na území jiného smluvního státu ohrozit jeho bezpečnost nebo v něm narušit veřejný pořádek, anebo ohrozit mezinárodní vztahy smluvních států,
c) Česká republika je cílem jeho cesty, nebo v případě průjezdu územím smluvních států je prvním smluvním státem, do kterého na toto vízum vstoupí,
d) cestovní doklad, do něhož má být vízum vyznačeno, opravňuje ke vstupu do všech smluvních států, a
e) cizinec předloží náležitosti k udělení požadovaného druhu víza
a
Celková doba pobytu cizince na území smluvních států nesmí překročit 3 měsíce v průběhu 6 měsíců ode dne prvního vstupu na území těchto států.
Nejsou –li výše uvedené podmínky splněny, může Česká republika v souladu s Schengenskou prováděcí úmluvou vydat jednotné schengenské vízum platné jen pro ČR, tedy s územní platností omezenou jen na Českou republiku.O vydání takového víza je nutno informovat ostatní schengenské státy.
Vedle jednotného schengenského víza může ČR i nadále vydávat pouze česká krátkodobá víza, ovšem toto bude zřejmě výjimečným postupem. K vydání takového víza by mohlo dojít – v souladu s čl. 11 odst. 2 Schengenské prováděcí úmluvy – v případě, kdyby např. cizinec již pobýval na území Schengenu po dobu 3 měsíců během půlročního období, ovšem náhle nutně potřeboval přijet do ČR z důvodu např. úředního jednání aj.
Jednotné schengenské vízum vydané jiným smluvním státem je platné i na území České republiky.
Prodloužení krátkodobého víza
Turistické vízum lze během pobytu v ČR prodloužit, a to na cizinecké policii, ovšem jen tak, aby celková doba pobytu nepřesáhla 3 měsíce. Možnost prodloužení se tedy v praxi týká jen těch krátkodobých víz, která byla vydána s dobou platnosti kratší než 3 měsíce.
Vízum se prodlouží jen tehdy, pokud pro prodloužení doby pobytu byly shledány „důvody hodné zřetele“. Vízum nelze prodloužit, pokud by cizinec změnil účel pobytu.
K žádosti o prodloužení víza je cizinec povinen předložit stejné náležitosti jako při podání žádosti na zastupitelském úřadě.
Práva spojená s pobytem na krátkodobé vízum
Pobyt na turistické vízum je plnohodnotným legálním pobytem na území ČR.
Jeho nevýhodnou je, že tento pobyt není – až na níže uvedené výjimky – změnit na pobyt dlouhodobý, aniž by cizinec mezitím opět vycestoval z ČR a požádal o dlouhodobé vízum anebo o povolení k dlouhodobému pobytu na zastupitelském úřadě.
Krátkodobý pobyt může být přetvořen na dlouhodobý pobyt jen následujícími způsoby:
- změnou pobytového režimu na režim rodinných příslušníků občana EU a podáním žádosti o povolení k přechodnému pobytu anebo o povolení k trvalému pobytu jakožto rodinný příslušník občana EU, viz kapitola 3
- žádostí o azyl/mezinárodní ochranu, což je ovšem velmi riskantní, neboť v případě neúspěchu musí neúspěšný žadatel o azyl/mezinárodní ochranu v každém případě vycestovat
- mimořádnými okolnostmi se může stát, že cizinci vznikne nárok na některé z mimořádných pobytových povolení, např. strpění, dlouhodobý pobyt za účelem ochrany,
Ve všech ostatních případech musí cizinec po skončení krátkodobého víza vycestovat, jinak spadne do ilegality.
Krátkodobá víza tedy nelze nikdy brát jako prostředek k dlouhodobému pobytu ani jako jeden z kanálů k trvalému přistěhovalectví.
Naopak během pobytu na turistické vízum je možné:
a) pracovat na území ČR, pokud je cizinci uděleno povolení k zaměstnání anebo pokud cizinec povolení k zaměstnání nepotřebuje – turistické vízum je možno využívat např. pro sezónní zaměstnání do doby 3 měsíců
b) uzavřít sňatek, a tak se stát třeba rodinným příslušníkem občana EU
Zrušení turistického víza
Dle § 61 policie zruší platnost krátkodobého víza, jestliže cizinec
a) neplní účel, pro který bylo vízum uděleno, nebo
b) o zrušení platnosti víza požádá.
Za podmínky přiměřenosti policie dále zruší platnost krátkodobého víza, jestliže
a) cizinec úmyslně ohrozil veřejný pořádek,
b) cizinec porušil povinnost stanovenou tímto zákonem,
c) cizinec přestal splňovat některou z podmínek pro udělení víza,
d) cizinec při pobytové kontrole předloží neplatný cestovní doklad (§ 116),
e) cizinec je nežádoucí osobou nebo je zařazen do informačního systému smluvních států,
f) cestovní doklad cizince byl orgánem státu, který jej vydal, prohlášen za neplatný nebo odcizený, anebo
g) cizinec při pobytové kontrole neprokáže schopnost uhradit náklady zdravotní péče a neprokáže ji ani ve lhůtě stanovené policií,
za podmínky, že toto rozhodnutí bude přiměřené z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života cizince.
Platnost víza k pobytu do 90 dnů je zrušena udělením výjezdního příkazu; cizinec je povinen vycestovat z území v době stanovené výjezdním příkazem. Policie je oprávněna ve vízu, jehož platnost byla zrušena, vyznačit tuto skutečnost.