AKTUALITY

 

Stop pracovnímu vykořisťování - pohled z blízka
Analýza procesu agenturního zaměstnávání Vietnamců a Vietnamek v ČR zpracovaná La Stradou. Více....

Kdo má řídit migraci?

Stručná analýza kompetencí úřadů

 

 

Analýza vzniku a působení zprostředko- vatelských agentur

 

 

 

 

 

 

VSTUP NA ÚZEMÍ ČR A NA ÚZEMÍ SCHENGENU

Na území České republiky a též na území Schengenu má principiálně právo vstoupit ten, kdo zde může legálně pobývat, tedy např. ten, kdo má vízum anebo kdo je oprávněn k pobytu bez víza, např. občan státu, se kterým má ČR či celá EU bezvízový styk. Bez víza či bezvízového styku tedy není vstup do ČR ani na území Schengenu možný.

ČESKÁ REPUBLIKA A SCHENGEN

Česká republika je nyní součástí tzv. Schengenského území a právní úprava vstupu na území České republiky se již de facto neřídí českým zákonem o pobytu cizinců, nýbrž řídí se předpisy evropského práva: tzv. Schengenským hraničním kodexem, Evropskou směrnicí o volném pohybu občanů EU a do určité míry též Schengenskou prováděcí úmluvou. (VIZ http://www.mvcr.cz/azyl/schengen.html#predpisy
Schengenská prováděcí úmluva: http://www.mvcr.cz/azyl/schengen/umluva.pdf a 
Schengenský hraniční kodex: http://www.mvcr.cz/azyl/schengen/hranicni_kodex.pdf

V principu se tedy věc bude mít tak, že vstupem na území ČR bude cizinec oprávněn vstoupit i na území ostatních schengenských států a naopak že vstupem na území jiného schengenského státu bude cizinec moci vstoupit i do ČR.
Toto ovšem neplatí bez výjimky, záleží vždy na tom, zda-li cizinec má vízum či jiné povolení k pobytu opravňující jej ke vstupu na území konkrétního státu či ne.

 

ODEPŘENÍ VSTUPU DO SCHENGENU

 

V určitých situacích je ovšem možné, aby se i tomu cizinci, který je oprávněn v ČR či v Schengenu pobývat, vstup odepřel, a to na hranicích.
Po vstupu České republiky do Schengenského prostoru nebudou nicméně prováděny systematické hraniční kontroly. Tím pádem se možnost odepření vstupu omezí na jednání policie na mezinárodních letištích.

Důvody odepření vstupu – Schengenský hraniční kodex

Důvody odepření vstupu cizinci na území upravuje především Schengenský hraniční kodex. Ten v čl. 13/1 stanoví, že
1. Vstup na území členských států se odepře státnímu příslušníkovi třetí země, který nesplňuje všechny podmínky vstupu vymezené v čl. 5 odst. 1 a nepatří do některé z kategorií osob uvedených v čl. 5 odst. 4. Tím není dotčeno uplatnění zvláštních ustanovení týkajících se práva na azyl a mezinárodní ochrany nebo vystavování dlouhodobých víz.

Čl. 5 přitom stanoví obecné podmínky pro vstup cizinců ze třetích zemí.
Pro pobyty, jejichž délka nepřekročí za období šesti měsíců dobu delší než tři měsíce, platí pro vstup státních příslušníků třetích zemí tyto podmínky:
a) mají platný cestovní doklad nebo doklady, které je opravňují k překročení hranice,
b) mají platné vízum, pokud je požadováno na základě nařízení Rady (ES) č. 539/2001 ze dne 15. března 2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni, ledaže jsou držiteli platného povolení k pobytu,
c) zdůvodní účel a podmínky předpokládaného pobytu a mají zajištěny dostatečné prostředky pro obživu jak na dobu předpokládaného pobytu, tak na návrat do své země původu nebo na průjezd do třetí země, ve které je zaručeno jejich přijetí, nebo jsou schopni si tyto prostředky legálním způsobem opatřit,
d) nejsou osobami vedenými v SIS, jimž má být odepřen vstup,
e) nejsou považováni za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví nebo mezinárodní vztahy kteréhokoliv z členských států, zejména nejsou osobami, jimž má být podle vnitrostátních databází členských států odepřen vstup ze stejných důvodů.
2. V příloze I je uveden příkladný seznam podkladů, o něž může příslušník pohraniční stráže požádat státního příslušníka třetí země, aby ověřil splnění podmínek vymezených v odst. 1 písm. c).
3. Prostředky pro obživu se posuzují podle délky a účelu pobytu a na základě porovnání s průměrnými cenami za stravu a ubytování v dotyčném členském státě nebo v dotyčných členských státech, stanovenými pro levné ubytování, které se násobí počtem pobytových dní.

Členské státy oznámí Komisi referenční částky, které stanovily, v souladu s článkem 34.
Posuzování dostatečných prostředků pro obživu se může zakládat na hotovosti, cestovních šecích a kreditních kartách, které má státní příslušník třetí země v držení. Důkazem o dostatečných prostředcích pro obživu mohou být také sponzorská prohlášení, pokud jsou taková prohlášení upravena vnitrostátními právními předpisy, a pokud bude státní příslušník třetí země pobývat u hostitele, rovněž záruky od hostitele tak, jak jsou upraveny vnitrostátními právními předpisy.
4. Odchylně od odstavce 1:
a) Státním příslušníkům třetích zemí, kteří nesplňují všechny podmínky stanovené v odstavci 1, ale kteří jsou držiteli povolení k pobytu nebo zpětného víza vydaného jedním z členských států, nebo je-li to nezbytné, obou dokladů, je povolen vstup na území ostatních členských států pro účely průjezdu, aby mohli dosáhnout území členského státu, který povolení k pobytu nebo zpětné vízum vydal, pokud jejich jména nejsou na vnitrostátním seznamu osob, kterým má být odepřen vstup, vedeném členským státem, jehož vnější hranice zamýšlí překročit, a pokud není tento záznam doplněn pokynem odepřít vstup nebo průjezd.
b) Státním příslušníkům třetích zemí, kteří splňují podmínky stanovené v odstavci 1 s výjimkou podmínky podle písmene b) uvedeného odstavce a kteří se dostaví na hranici, může být povolen vstup na území členských států, jestliže je jim na hranicích uděleno vízum v souladu s nařízením Rady (ES) č. 415/2003 ze dne 27. února 2003 o udělování víz na hranicích včetně udělování takových víz projíždějícím námořníkům.

Víza udělená na hranicích se zaznamenávají v seznamu.
Jestliže nelze doklad opatřit vízem, lze vízum mimořádně připojit na oddělený list vložený do dokladu. V takovém případě se použije jednotný vzor formuláře pro připojení víza, stanovený v nařízení Rady (ES) č. 333/2002 ze dne 18. února 2002 o jednotném vzoru formulářů pro připojení víza uděleného členskými státy držitelům cestovních dokladů, které nejsou uznávány členským státem, který formulář vydal.
c) Státním příslušníkům třetích zemí, kteří nesplňují jednu nebo více podmínek stanovených v odstavci 1, může členský stát povolit vstup na své území z humanitárních důvodů, z důvodů národního zájmu anebo vzhledem ke svým mezinárodním závazkům. Pokud se na dotyčného příslušníka třetí země vztahuje záznam podle odst. 1 písm. d), uvědomí členský stát, který mu povolí vstup na své území, o tomto povolení ostatní členské státy.

Schengenský hraniční kodex je Nařízením Evropských společenství a jako takové má aplikační přednost před českými zákony. České úřady by tedy měly postupovat podle tohoto předpisu. 

Důvody odepření vstupu dle českého cizineckého zákona

Navzdory skutečnosti, že policie by měla postupovat přímo dle Schengenského hraničního kodexu, stanoví český cizinecký zákon vlastní terminologií důvody pro odepření vstupu. (§ 9)
Policie odepře cizinci vstup na území, jestliže (§9)
a) nemá platný cestovní doklad,
b) předloží padělaný nebo pozměněný cestovní doklad, vízum nebo povolení k pobytu,
c) nepředloží vízum, podléhá-li cizinec vízové povinnosti nebo povolení k pobytu,
d) nepředloží doklady prokazující účel a zabezpečení podmínek pobytu na území,
e) nemá dostatečné množství prostředků k pobytu na území a k vycestování z území,
f) je nežádoucí osobou (§ 154),
g) je zařazen do informačního systému smluvních států; to neplatí, je-li cizinci uděleno vízum opravňující pouze k pobytu na území ČR,
h) je důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ohrozit mezinárodní vztahy České republiky,
i) je důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při svém pobytu na území jiného smluvního státu ohrozit jeho bezpečnost nebo v něm narušit veřejný pořádek anebo ohrozit mezinárodní vztahy smluvních států, nebo
j) je důvodné podezření, že cizinec trpí závažnou nemocí

Z určitých důvodů může být vstup odepřen i cizinci, kterému již bylo uděleno vízum k pobytu nad 90 dnů, a to za tím účelem, aby v ČR na policii převzal povolení k dlouhodobému pobytu nebo povolení k trvalému pobytu.

Obecně lze říci, že český zákon formalizovanějším či dokonce polopatičtějším způsobem stanoví totéž, co Schengenský hraniční kodex. 

Důvody odepření vstupu – komentář

Důvody odepření vstupu lze tedy v zásadě rozdělit na následující:
- nepředložení určitých náležitostí (bohužel cizinec musí být schopen předložit na hranicích či na letišti znovu všechny náležitosti, které již jednou předkládal při získávání víza na zastupitelském úřadě)
- vady cestovního dokladu
- bezpečnostní důvody (a to jak formalizované do evidence nežádoucích osob či do SIS, tak neformalizované).

Doklady, které lze na hranicích vyžadovat

Příloha č. I Schengenského hraničního kodexu stanoví, jaké doklady lze vyžadovat pro ověření skutečnosti, že cizinec „zdůvodní účel a podmínky předpokládaného pobytu a mají zajištěny dostatečné prostředky pro obživu jak na dobu předpokládaného pobytu, tak na návrat do své země původu nebo na průjezd do třetí země, ve které je zaručeno jejich přijetí, nebo je schopen si tyto prostředky legálním způsobem opatřit“.
Mohou být vyžadovány tyto podklady:
a) pro obchodní cesty:
i) pozvání od společnosti nebo orgánu k účasti na jednáních, konferencích nebo akcích spojených s obchodem, výrobou nebo prací,
ii) další dokumenty, které prokazují existenci obchodních nebo pracovních vztahů,
iii) vstupenky na veletrhy a kongresy, pokud se jich dotyčná osoba účastní;

b) pro cesty uskutečňované ze studijních nebo jiných vzdělávacích důvodů:
i) potvrzení o zápisu u vzdělávací instituce za účelem účasti na odborných nebo teoretických kurzech v rámci základního i dalšího vzdělávání,
ii) studentské průkazy nebo osvědčení o navštěvovaných kurzech;

c) pro turistické nebo soukromé cesty:
i) podklady týkající se ubytování:
- pozvání od hostitele, pokud u něj dotyčná osoba pobývá,
- doklad od zařízení, které poskytuje ubytování, nebo jakýkoli jiný vhodný doklad, který svědčí o plánovaném ubytování,
ii) podklady týkající se trasy:
potvrzení objednávky organizovaného zájezdu nebo jiný vhodný doklad, který svědčí o předpokládaných cestovních plánech,
iii) podklady týkající se návratu:
zpáteční nebo okružní jízdenka;

d) pro cesty na politické, vědecké, kulturní, sportovní nebo náboženské akce nebo z jiných důvodů:
pozvánky, vstupenky, zápisy nebo programy, kde je pokud možno uveden název hostitelské organizace a délka pobytu, nebo jiný vhodný doklad, který svědčí o účelu návštěvy.

Český zákon k těmto náležitostem přidává ještě další, a to
- vyplnit a podepsat hraniční průvodku a
- strpět ověření pravosti cestovního dokladu a ověření své totožnosti pomocí osobních údajů zapsaných v cestovním dokladu, popřípadě porovnání biometrických údajů 

Forma odepření vstupu

Formu odepření vstupu předepisuje poměrně přesně Schengenský hraniční kodex, a to ve své příloze č. V.
Pohraniční stráž: (příloha č. V)
a) vyplní standardní formulář pro odepření vstupu uvedený v části B. Státní příslušník třetí země formulář podepíše a dostane jednu kopii podepsaného formuláře. Pokud státní příslušník třetí země odmítne formulář podepsat, příslušník pohraniční stráže zapíše toto odmítnutí do oddílu "poznámky" ve formuláři;

b) vyznačí do pasu vstupní razítko, které přeškrtne křížkem, přičemž použije nesmazatelný černý inkoust, a naproti na pravé straně, též nesmazatelným inkoustem, napíše písmeno (písmena) označující důvod (důvody) pro odepření vstupu, jejichž seznam je uveden na zmíněném standardním formuláři pro odepření vstupu;

c) zruší vízum tak, že v případech uvedených v odstavci 2 vyznačí razítko "CANCELLED" ("ZRUŠENO"). V tom případě zničí opticky proměnlivý prvek vízového štítku, hlubotisk se skrytým obrazem a rovněž výraz "vízum" tím, že je přeškrtne, aby se zamezilo případnému zneužití v budoucnu. Příslušník pohraniční stráže pak o tomto rozhodnutí neprodleně uvědomí nadřízené ústřední orgány;

d) zaznamená každé odepření vstupu do rejstříku nebo na arch, přičemž uvede totožnost a státní příslušnost dotyčného státního příslušníka třetí země, odkaz na doklad, který státního příslušníka třetí země opravňuje k překročení hranice, a důvod a datum odepření vstupu.

Jak uvedeno výše, odepření vstupu může být spojeno ještě se zrušením víza, a to v těchto případech:
a) je-li držitel víza veden v SIS jako osoba, které má být odepřen vstup, ledaže má vízum nebo zpětné vízum vydané jedním z členských států a žádá o vstup pro účely průjezdu, aby se mohl dostat na území členského státu, který doklad vydal;
b) existují-li závažné důvody se domnívat, že vízum bylo získáno podvodným způsobem.

Příloha V. ovšem výslovně stanoví, že „nepředloží-li však státní příslušník třetí země na hranicích jeden nebo více podkladů uvedených v čl. 5 odst. 2, nevede to automaticky k rozhodnutí o zrušení víza“.

Standardní formulář pro odepření vstupu na hranici (uvedený v části B přílohy č. V.) obsahuje následující důvody odepření vstupu:

A) nemá platný cestovní doklad
B) má falešný/padělaný/pozměněný cestovní doklad
C) nemá platné vízum nebo povolení k pobytu
D) má falešné/padělané/pozměněné vízum nebo povolení k pobytu
E) nepředložil určitý doklad prokazující účel a podmínky pobytu
F) již pobýval na území členských států Evropské unie po dobu 3 měsíců během období 6 měsíců
G) nemá dostatečné prostředky pro obživu s ohledem na dobu a formu pobytu, nebo prostředky k návratu do země
H) je veden jako osoba, které má být odepřen vstup
I) je osobou považovanou za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví nebo mezinárodní vztahy jednoho nebo více členských států EU (každý členský stát musí uvést odkazy na vnitrostátní právní předpisy vztahující se na takové případy odepření vstupu).

Čl. 13 stanoví, že „vstup lze odepřít pouze na základě zdůvodněného rozhodnutí, které uvádí přesné důvody odepření. Rozhodnutí přijímá orgán, který je k tomuto účelu zmocněn vnitrostátními právními předpisy. Uvedené rozhodnutí nabývá ihned účinku.
Zdůvodněné rozhodnutí, které uvádí přesné důvody odepření, se vydává prostřednictvím jednotného formuláře uvedeného v příloze V části B, který vyplňuje orgán zmocněný k odepření vstupu na základě vnitrostátních právních předpisů. Vyplněný jednotný formulář se předá dotyčnému státnímu příslušníkovi třetí země, který na něm potvrdí, že rozhodnutí o odepření vstupu převzal“.

Právo odvolat se proti rozhodnutí o odepření vstupu

Čl. 13 stanoví, že „osoby, jimž byl odepřen vstup, mají právo na odvolání. Odvolání se podávají v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Státnímu příslušníkovi třetí země se rovněž poskytnou písemné údaje o kontaktních místech, kde mu mohou podat informace o zástupcích, kteří jsou v souladu s vnitrostátními právními předpisy oprávněni státního příslušníka třetí země zastupovat.
Podání odvolání nemá s ohledem na výkon rozhodnutí o odepření vstupu odkladný účinek.
Aniž je dotčena náhrada poskytovaná podle vnitrostátních právních předpisů, má státní příslušník třetí země nárok na opravu zrušeného vstupního razítka a všech dalších provedených zrušení nebo dodatků ze strany členského státu, který mu odepřel vstup, pokud bylo v odvolacím řízení shledáno, že rozhodnutí o odepření vstupu bylo nepodložené.“

Český cizinecký zákon právo na odvolání proti rozhodnutí o odepření vstupu nepřiznává, naopak je toto rozhodování vyňato z působnosti správního řádu a též ze soudního přezkumu.
Český cizinecký zákon ale zná právo cizince na tzv. nové posouzení důvodů odepření vstupu cizince na území, dle § 180e.
Dle § 180e:
(1) Cizinec je oprávněn požádat policii o nové posouzení důvodu, pro který mu byl podle § 9 odst. 1, 2 nebo 3 odst. 1 nebo 2 odepřen vstup na území.
(2) Žádost o nové posouzení důvodu odepření vstupu podává cizinec písemně ve lhůtě do 15 dnů ode dne odepření vstupu na území u Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie; podání žádosti nemá odkladný účinek.
(3) Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie posoudí soulad důvodu, pro který byl cizinci odepřen vstup na území, s důvody stanovenými v § 9 odst. 1, 2 nebo 3 odst. 1 nebo 2.
(4) O výsledku posouzení Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie cizince písemně informuje ve lhůtě do 60 dnů ode dne doručení žádosti cizince.

Právo požádat o nové posouzení důvodů odepření vstupu je právem slabším než je odvolání dle správního řádu. Cizinec bude moci žádat zřejmě jen ze zahraničí, neboť odepřením vstupu bude nucen odcestovat zpět do své země původu (odepření se asi bude odehrávat pouze na mezinárodním letišti a cizinec tedy pravděpodobně bude muset odletět).

Odpovědnost dopravce

Schengenské předpisy a český cizinecký zákon zakotvují tzv. odpovědnost dopravce za to, aby cizince, jemuž byl odepřen vstup na území Schengenu, dopravil zpět do jeho země původu anebo do jiného státu, zkrátka pryč ze Schengenu.
Odpovědnost dopravce se zakládá na čl. 26 Schengenské prováděcí dohody, který zní:
1. S výhradou závazků, které pro ně vyplývají ze Ženevské úmluvy o právním
postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna l967, se smluvní strany zavazují, že do svých vnitrostátních právních
předpisů zahrnou tato pravidla:
a) Je-li cizinci odepřen vstup na území jedné ze smluvních stran, je dopravce,
který dopravil cizince vzdušnou, námořní nebo pozemní cestou na vnější
hranici, povinen znovu se ho neprodleně ujmout. Na žádost orgánů
provádějících ochranu hranic musí dopravce dopravit cizince do třetího státu,
ze kterého jej přepravil, do třetího státu, který vystavil cestovní doklad, se
kterým cizinec cestoval, nebo do kteréhokoli třetího státu, ve kterém je
zaručeno jeho přijetí.
b) Dopravce je povinen přijmout všechna opatření nezbytná k tomu, aby se ujistil,
že cizinec přepravovaný vzdušnou nebo námořní cestou má cestovní doklady
požadované pro vstup na území smluvních stran.
2. S výhradou závazků vyplývajících ze Ženevské úmluvy o právním postavení
uprchlíků ze dne 28. července 1951 ve znění Newyorského protokolu ze dne 31. ledna
l967 a v souladu se svým ústavním právem se smluvní strany zavazují, že zavedou
sankce proti dopravcům, kteří vzdušnou nebo námořní cestou přepraví ze třetího státu
na jejich území cizince, kteří nemají náležité cestovní doklady.
3. Ustanovení odst. 1 písm. b) a odstavce 2 se použijí pro dopravce, kteří
přepravují skupiny osob na mezinárodních pravidelných autobusových linkách, s
výjimkou pohraničního styku.

K provedení tohoto článku byla přijata i směrnice č. 2001/51/ES, viz http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32001L0051:CS:HTML

Český cizinecký zákon tento článek provádí ve svém § 104, kde dále upřesňuje, že doprava cizince do zahraničí musí být zajištěna do 48 hodin od obdržení pokynu policie, jde-li o provozovatele vodní nebo pozemní dopravy, nebo do 7 dnů, jde-li o leteckého dopravce; běh lhůty se staví po dobu řízení o udělení azylu, pokud cizinec mezitím o azyl požádá. Zákon dále zakotvuje povinnosti dopravců nést náklady spojené s pobytem cizince na území ČR nebo v tranzitním prostoru mezinárodního letiště do doby než cizinec bude dopraven do zahraniční.
Za porušení výše uvedené povinnosti ukládá český cizinecký zákon dopravcům poměrně tvrdé pokuty (§ 156). Dopravci, který
- dopraví do ČR cizince bez cestovního dokladu,
- dopraví do ČR cizince bez víza, ačkoli zákon vízum vyžaduje,
- nesplní povinnost dopravit cizince zpět do zahraničí
- nesplní povinnost nést náklady spojené s pobytem cizince
se udělí pokuta 100 000 až 500 000 Kč za každého cizince.
Dopravcem je přitom dle čl. 2 bodu 14 každá fyzická či právnická osoba, jejímž povoláním je poskytovat přepravu osob.

Institut odpovědnosti dopravce vede k tomu, že migrační kontrola je prováděna již na letištích, autobusových a vlakových nádražích a v přístavech v zemích původu cizinců, a to na náklady cestovních společnosti.
Letecké a jiné dopravní společnosti jsou ostatně nuceny nést náklady na pobyt a cestu cizince zpět i tehdy, pokud samy žádnou povinnost nezanedbaly, tedy dopravovaný cizinec měl jak cestovní doklad tak vízum, ovšem přesto mu byl z nějakého důvodu vstup na území Schengenu odmítnut. Toto je zavedení jakési objektivní odpovědnosti dopravních společností za jednání cizinců a pohraničníků. 

HRANIČNÍ KONTROLY
Po zrušení hraničních kontrol na celém obvodu hranic České republiky je jedinou vnější hranicí Schengenského prostoru mezinárodní letiště. Na letištích tedy budou i nadále klasické hraniční kontroly na vnějších hranicích, které mají mít v souladu se Schengenským hraničním kodexem následující 2 formy: (čl. 7 Schengenského hraničního kodexu)
- minimální kontrola (je pravidlem pro osoby, které požívají právo Společenství na volný pohyb, tedy zejména občané EU a jejich rodiny ve smyslu evropské směrnice o volném pohybu)
- důkladná kontrola – této kontrole jsou podrobeni cizinci ze třetích zemí (s výjimkou např. přeshraničních pracovníků, kteří jsou důkladně kontrolováni jen namátkově)

Důkladná kontrola

Důkladná kontrola při vstupu se sestává z ověření podmínek vstupu vymezených v čl. 5 odst. 1 a případně dokladů povolujících pobyt a výkon pracovní činnosti.
To zahrnuje podrobné přezkoumání následujících aspektů:
i) ověření, zda má státní příslušník třetí země doklad, který je platný pro překročení hranic a jemuž neskončila doba platnosti, a zda je k dokladu případně připojeno požadované vízum nebo povolení k pobytu,
ii) důkladnou prohlídku cestovního dokladu, zda nenese známky pozměňování nebo padělání,
iii) kontrolu vstupních a výstupních razítek v cestovním dokladu dotyčného státního příslušníka třetí země, aby se porovnáním data vstupu a výstupu ověřilo, zda již daná osoba nepřekročila maximální délku povoleného pobytu na území členských států,
iv) ověření místa odjezdu a cíle dotyčného státního příslušníka třetí země a účelu jeho zamýšleného pobytu a v případě potřeby i kontrola odpovídajících podkladů,
v) ověření, zda má dotyčný státní příslušník třetí země dostatečné prostředky pro obživu vzhledem k délce a účelu předpokládaného pobytu a na návrat do země původu nebo na průjezd do třetí země, ve které je zaručeno jeho přijetí, anebo je schopen si tyto prostředky legálním způsobem opatřit,
vi) ověření, zda dotyčný státní příslušník třetí země, jeho dopravní prostředek a předměty, které převáží, pravděpodobně neohrozí veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost, veřejné zdraví nebo mezinárodní vztahy kteréhokoliv z členských států. Takové ověření zahrnuje přímé zjišťování údajů a záznamů o osobách a v případě potřeby i předmětech vedených v SIS a ve vnitrostátních souborech údajů, jakož i kroky, které mají být učiněny v důsledku existence záznamu.

Důkladné kontroly jsou prováděny i při výstupu, a sestávají se
i) z ověření, že státní příslušník třetí země má platný doklad k překročení hranic,
ii) z ověření cestovního dokladu, zda nenese známky pozměňování nebo padělání,
iii) podle možností z ověření, že státní příslušník třetí země není považován za hrozbu pro veřejný pořádek, vnitřní bezpečnost nebo mezinárodní vztahy kteréhokoliv z členských států.

Důkladná kontrola při výstupu se může sestávat též z 
i) ověření, že osoba má platné vízum, pokud je požadováno na základě nařízení (ES) č. 539/2001, ledaže je držitelem platného povolení k pobytu,
ii) ověření, že osoba nepřekročila maximální délku povoleného pobytu na území členských států,
iii) nahlédnutí do záznamů o osobách a předmětech vedených v SIS a do sestav ve vnitrostátních souborech údajů.

Pokud si to cizinec přeje a pokud jsou k dispozici příslušná zařízení, má cizinec právo na to, aby důkladná kontrola byla prováděna v neveřejném prostoru.