AKTUALITY

 

Stop pracovnímu vykořisťování - pohled z blízka
Analýza procesu agenturního zaměstnávání Vietnamců a Vietnamek v ČR zpracovaná La Stradou. Více....

Kdo má řídit migraci?

Stručná analýza kompetencí úřadů

 

 

Analýza vzniku a působení zprostředko- vatelských agentur

 

 

 

 

 

 

Občané Evropské unie

 

 

KDO JE TO RODINNÝ PŘÍSLUŠNÍK OBČANA EU

Rodinní příslušníci občana EU jsou ti cizinci, kteří jsou ve vztahu k občanovi EU v zákonem stanoveném rodinném či obdobném poměru (§ 15a).


§ 15a definuje rodinného příslušníka jako cizince, který je vůči občanovi EU:
- manžel nebo registrovaný partner,
- rodič, jde-li o občana Evropské unie mladšího 21 let, kterého vyživuje
a se kterým žije ve společné domácnosti,
- dítě mladší 21 let nebo takové dítě manžela občana Evropské unie,
- nezaopatřený přímý příbuzný ve vzestupné nebo sestupné linii nebo takový příbuzný manžela občana Evropské unie,
- osobou – cizincem, který hodnověrným způsobem doloží, že je příbuzným občana Evropské unie neuvedeným v odstavci 1, pokud
1. ve státě, jehož je občanem, nebo ve státě, ve kterém měl povolen trvalý či dlouhodobý pobyt, žil s občanem Evropské unie ve společné domácnosti,
2. je občanem Evropské unie vyživovaný, nebo
3. se o sebe z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nedokáže sám postarat bez osobní péče občana Evropské unie, anebo
- osobou – cizincem, který hodnověrným způsobem doloží, že má s občanem Evropské unie trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému a žije s ním vespolečné domácnosti.

Je-li občanem EU student, platí za jeho rodinné příslušníky pouze jeho
- manžel či registrovaný partner a
- nezaopatřené dítě

Za nezaopatřenou osobu se považuje občanem Evropské unie nebo jeho manželem vyživovaný cizinec, který
a) se soustavně připravuje na budoucí povolání,
b) se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo vykonávat výdělečnou činnost pro nemoc nebo úraz, anebo
c) z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen vykonávat soustavnou výdělečnou činnost.


Je nutné si uvědomit, že rodinní příslušníci občana EU jsou především cizinci ze třetích zemí, tedy např. občané Ruska, Chorvatska či Spojených států amerických, anebo osoby bez státní příslušnosti. Tito mají ovšem výše uvedené rodinné nebo kvazi-rodinné vazby k občanům EU; např. ruská manželka občana Německa.
Skrze tuto svou rodinnou vazbu se tedy tito cizinci ze třetích zemí dostávají do jiné – lepší – právní škatulky, totiž do právního režimu občanů Evropské unie.

Rodinný příslušník občana EU může být sám také občan EU (např. slovenská manželka Rakušana), je ostatně jasné, že většina rodinných příslušníků občanů EU je sama občany EU. V těchto případech ale bude pro cizinecké právo podstatnější fakt, že tyto osoby jsou samy občany EU a ustanovení týkající se rodinných příslušníků se proto nepoužijí, přičemž existují určité výjimky (viz 3.2.4, 3.2.5)

Rodinným příslušníkem občana EU je i rodinný příslušník občana České republiky (§ 15a/5), alespoň pro účely cizineckého zákona toto platí (pro ostatní zákony ovšem již nikoli nutně – viz např. zákon o zaměstnanosti). Půjde např. o vietnamského manžela české státní občanky a jeho děti z prvního manželství a jeho staré rodiče.
Tato skupina osob má odlišná dílčí práva od ostatních rodinných příslušníků občanů EU, neboť rodinní příslušníci českých občanů získávají rychleji trvalý pobyt (viz 3.4.1).
Na druhou stranu se na ně nevztahuje Evropská směrnice, neboť evropské právo upravuje primárně práva občanů ostatních členských států EU na území ČR, tedy např. Němců či Slováků pracujících či žijících v ČR. Práva vlastních občanů, včetně práva rodinných příslušníků vlastních občanů ponechává Evropská unie až na výjimky v kompetenci členských států. Česká republika ovšem vztáhla úpravu občanů EU i na své vlastní občany, což je ostatně jediná možnost jak předejít diskriminaci vlastních občanů ve vztahu k občanům jiných členských států EU (tedy aby např. Slováci a jejich rodiny neměly více práv než čeští občané a jejich rodiny).


(§ 180f)
Manželství je v cizineckém zákoně postaveno naroveň registrované partnerství dle zákona o registrovaném partnerství (č. 115/2006 Sb.). Tak to stanoví § 180f:
(1) Pokud je v tomto zákoně uveden pojem „manžel“, „manželství“ nebo „dítě manžela“, rozumí se tím i partner, partnerství, dítě jednoho z partnerů nebo dítě svěřené do péče partnera.
(2) Za partnera se pro účely tohoto zákona považuje osoba, která prokáže, že vstoupila do úředně potvrzeného trvalého společenství dvou osob stejného pohlaví.
(3) Partnerstvím se pro účely tohoto zákona rozumí úředně potvrzené trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví podle odstavce 2.

Český cizinecký zákon se ale neomezuje jen na české registrované partnerství, nýbrž uznává za partnerství každé „úředně potvrzené trvalé společenství dvou osob stejného pohlaví“. Toto je nutno interpretovat tak, že třeba i např. svazek dvou mužů uzavřený dle francouzského práva bude postaven naroveň manželství.
Pokud je v některé zemi umožněno i osobám stejného pohlaví uzavírat manželství, mělo by to být uznáno jako manželství i ve smyslu českého cizineckého zákona.
Právní instituty dle cizích právních řádů, které zakládají určité úředně potvrzené svazky dvou osob, ale které nezakládají trvalé společenství, sice nemusí být uznány za partnerství, ale předložení příslušné listiny může být důkazem o tom, že spolu ti dva lidé žijí ve společné domácnosti (viz 1.2.9)


Do konce roku 2007 platil rodič občana EU bez dalšího jako jeho rodinný příslušník. Poslední novela přidala dvě dodatečné podmínky:
- cizinec musí své dítě - občana EU vyživovat – tedy zřejmě stačí plnit vyživovací povinnost a
- cizinec musí se svým dítětem žít ve společné domácnosti.
Podmínka společné domácnosti zřejmě nebude splněna, pokud je dítě v péči druhého rodiče a s cizincem se vídá jen o víkendech, tato podmínka ale může být splněna i tehdy, když cizinec přechodně pobývá v cizině, zatímco dítě je s druhým rodičem v České republice. Pokud je dítě ve střídané péči obou rodičů, podmínka by být splněna měla.
Obě tyto zpřísňující podmínky byly zavedeny pravděpodobně za účelem předcházení tzv. fingovaným otcovstvím.


Nezaopatřenost je upravena obdobně jako v § 11 až 16 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, který ovšem upravuje jen nezaopatřenost dětí do věku 26 let, zatímco nezaopatřenost cizince se vztahuje i na osoby starší, např. staré osoby, které už nemohou pracovat.
Poslední novelou byla doplněna podmínka, že musí jít o cizince, který je občanem EU vyživovaný. Tato podmínka bude právě ve vztahu ke starším osobám (např. starým rodičům) činit potíže. Není jasné, o jakou míru vyživování se má jednat, zda-li vyživovaná osoba může mít i vlastní příjmy či ne.
Domnívám se, že splnění podmínky by mělo stačit prokázat, že občan EU přispívá svému rodinnému příslušníkovi na živobytí, tedy že např. důchod mu nestačí na pokrytí všech potřeb a že pravidelně dostává od občana EU dodatečné prostředky.
Taková skutečnost ovšem bude obtížně prokazatelná listinnými doklady.


Jiní příbuzní občana EU jsou uvedeni v ustanovení § 15a odst. 4. Zde se již musí jednat o příbuzné přímo občana EU, nestačí tedy příbuzenství s manželem občana EU. 

Osoby, které v minulosti žily ve společné domácnosti

Jde jednak o osoby, které žily s občanem EU svého původu ve společné domácnosti.
Z jazykového výkladu nutno dovodit, že toto ustanovení splňují např. všichni sourozenci a další členové širší rodiny, kteří s osobou, která později získala občanství Evropské unie, žily v době jejího dětství společně. Je tedy možné, že pokud určitý cizinec získá občanství některého státu EU, bude moci přivést do České republiky poměrně mnoho osob – rodiče, sourozence a snad i další osoby (členy širší rodiny, personál domácnosti atd.). Podle tohoto ustanovení bude přistěhovalectví podstatně snazší než podle ustanovení o nezaopatřených předcích, u nichž bude třeba prokazovat jejich zdravotní stav a vyživovanost.
Je samozřejmě možné, že cizinecká policie se bude snažit interpretovat toto ustanovení jinak.

 

Společná domácnost

 

Žití ve společné domácnosti zákon nedefinuje, ovšem mělo by to být chápáno dle § 115 občanského zákoníku, jako „žít spolu trvale a společně uhrazovat náklady na své životní potřeby“. Rozhodně nejde pouze o soužití tělesné.
Trvalost soužití se nemusí zakládat jen na tom, že dotyční lidé spolu již dlouho žili v minulosti, nýbrž lze ji dovodit i z úmyslu těchto lidí do budoucna.
Prokázat toto soužití by mělo být možné všemi dostupnými důkazními prostředky (svědecké výpovědi žadatelů, sousedů, dalších osob). V praxi je obtížné sehnat na prokázání existence společné domácnosti listinné důkazy. Policie ovšem v praxi vyžaduje právě listinné důkazy. Často se proto předkládalo čestné prohlášení, které všichni dotyční podepsali a v němž čestně prohlašují, že spolu žijí ve společné domácnosti a že jsou ochotni tuto skutečnost dosvědčit i při případném výslechu na policii. Jindy lidé předkládali např. potvrzení o tom, že cizinec je u domovní správy hlášen jako spolubydlící osoba. Vyskytly se i případy, kdy lidé předložili potvrzení o tom, že vyjednávají uzavření sňatku či registrovaného partnerství na matričním úřadě, čímž potvrdili svůj blízký vztah a úmysl spolu žít i do budoucna. Dobré je vždy pokud jsou žadatelé schopni předložit jakýkoli papír vydaný nějakým veřejným činitelem: např. potvrzení od Obecního úřadu, že žadatele a jeho partnera znají, potvrzení od pracovníků zastupitelského úřadu o tom, že žadatele zná a dosvědčuje, že spolu v cizině žili, potvrzení od orgánů nějakého jiného státu o tom, že žadatelé spolu žili společně v cizině atd.
Absence listinných důkazů bude ovšem vždy problémem. Na druhou stranu policie nakonec žádosti často vyhoví, neboť zdůvodňování, že žadatelé ve společné domácnosti nežijí, by bylo pro policii velmi obtížné.
Pod společnou domácnost spadají i vztahy jako druh - družka, ale i děti, které nejsou osvojeny, vnuci, sourozenci a další příbuzní žijící pohromadě apod. 

Trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému

Zákon nově požaduje, aby cizinec nejen žil s občanem EU ve společné domácnosti, nýbrž aby též měli „trvalý vztah obdobný vztahu rodinnému“. Interpretaci tohoto nového ustanovení ze strany policie nelze zatím odhadnout.


V praxi se někdy stává, že cizinecká policie vyžaduje k přiznání statutu rodinného příslušníka další skutečnosti v zákoně neuvedené. Toto je ovšem v jasném rozporu se zákonem.
Ze zákona např. nelze dovodit, že by nezaopatřená vnučka české občanky mohla získat trvalý pobyt jen tehdy, pokud je své české babičce svěřena do výchovy soudem. Vnučka je přímou příbuznou v sestupné linii a zákon žádné další podmínky nestanoví, tím pádem je nelze vyžadovat.

Nejasnosti ohledně institutu rodinného příslušníka občana EU

Zákon ani směrnice nejsou jasné v tom, zda-li je pro statut rodinného příslušníka nutnou podmínkou skutečnost, že rodinní příslušníci žijí společně s občanem EU; jedná se samozřejmě o případy, kdy soužití není obsaženo přímo v definici, tedy např. o manžele, děti či rodiče. Otázkou tedy je, zda-li by měl nárok na udělení pobytu např. turecký manžel Němky žijící v ČR, přičemž manželé spolu nežijí, ale nejsou ani rozvedeni? Anebo zda-li by měl nárok na udělení pobytu 18letý syn thajské manželky českého občana z jejího prvního manželství, přičemž tento mladý muž by se chtěl pouze přestěhovat do ČR, nikoli ale žít společně se svou matkou a jejím novým českým mužem.
Zákon podmínku společného soužití rodiny výslovně nestanoví, ani již nehovoří o sloučení rodiny. A vzhledem k tomu, že umožňuje i sloučení s nezaopatřenými či vyživovanými předky a tito předkové pak často nebydlí se svými potomky přímo ve společné domácnosti, lze dovodit, že společná domácnost rodinných příslušníků s občanem EU není nutnou podmínkou získání pobytu. Určitý vztah by nicméně mohlo být možné vyžadovat, neboť smyslem všech těchto ustanovení je respekt ke skutečnému rodinnému životu a ne jen k rodinně - právnímu statutu.
V praxi se ale tyto otázky zatím neřeší a policie postupuje především podle předložených listinných dokladů, tedy např. dle oddacího či rodného listu a další nezkoumá.
Zákon rovněž neřeší otázku, zda může být cizinci odejmuto např. povolení k pobytu, které získal z titulu, že byl rodinným příslušníkem občana EU a jím následně být přestal, např. nemocný cizinec, který byl osobou závislou na péči občana EU (a proto získal přechodný pobyt), a který se pak uzdravil, anebo rozvedená manželka občana EU, která si po rozvodu udržela právo pobytu (viz 6.4.2). Zákon i směrnice naznačují, že na tyto cizince se již napořád budou vztahovat právní předpisy platné pro rodinné příslušníky občanů EU a že tedy již nebudou „přeřazeni“ zpět do kategorie cizinců ze třetích zemí.

Osoby, které nespadají do definice rodinného příslušníka, ač by tam spadat měly

Osoby, které do definice rodinného příslušníka z nějakého důvodu nespadají, ač by tam patřit měly, jsou českým právem řazeny do kategorie občanů třetích států a v tomto rámci se musí pohybovat. Skutečnost, že mají rodinný vztah k určitému občanu EU musí uplatnit např. jako důvod humanitární anebo jako důvod hodný zvláštního zřetele.