AKTUALITY

 

Stop pracovnímu vykořisťování - pohled z blízka
Analýza procesu agenturního zaměstnávání Vietnamců a Vietnamek v ČR zpracovaná La Stradou. Více....

Kdo má řídit migraci?

Stručná analýza kompetencí úřadů

 

 

Analýza vzniku a působení zprostředko- vatelských agentur

 

 

 

 

 

 

 DŮVODY NEUDĚLENÍ POVOLENÍ K POBYTU

Požádá-li občan EU nebo rodinný příslušník občana EU o povolení k pobytu, nemusí být jeho žádosti za všech okolností vyhověno, a to ani tehdy, pokud splňuje podmínky popsané v kapitole 3. Občanovi EU a jeho rodinnému příslušníku musí být povolení k pobytu zamítnuto, ovšem pouze z důvodů ochrany bezpečnosti státu, veřejného pořádku a veřejného zdraví; pod tyto důvody spadají i tzv. fingovaná manželství a fingovaná určení otcovství, která mohou být důvodem zamítnutí žádosti pro rodinného příslušníka občana EU.

Důvody neudělení povolení k pobytu obecně

Důvody pro zamítnutí žádosti o vydání potvrzení o přechodném pobytu pro občana EU (87d)
Policie žádost o vydání potvrzení o přechodném pobytu na území zamítne, jestliže
a) žadatel nepředloží náležitosti stanovené zákonem,
b) žadatel se stal neodůvodnitelnou zátěží systému sociální péče, systému příspěvku na péči nebo systému pomoci v hmotné nouzi České republiky
c) je důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek,
d) je žadatel evidován v evidenci nežádoucích osob

Důvody pro zamítnutí žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu pro rodinného příslušníka občana EU (87e)
Policie žádost o povolení k přechodnému pobytu, jestliže jsou důvody dle § 87d, tedy
a) žadatel nepředloží náležitosti stanovené zákonem,
b) žadatel se stal neodůvodnitelnou zátěží systému sociální péče, systému příspěvku na péči nebo systému pomoci v hmotné nouzi České republiky
c) je důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek,
d) je žadatel evidován v evidenci nežádoucích osob

a dále zamítne též, jestliže žadatel
a) ohrožuje veřejné zdraví tím, že trpí závažnou nemocí, pokud k takovému onemocnění došlo do 3 měsíců po vstupu na území,
b) je zařazen do informačního systému smluvních států, nebo
c) se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství,
d) se bez vážného důvodu nedostaví k výslechu (§ 169 odst. 3), odmítne vypovídat nebo ve výpovědi uvede nepravdivé skutečnosti.

K důvodu podle písm. a) se přihlédne pouze za podmínky, že rozhodnutí o zamítnutí žádosti bude přiměřené z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života žadatele.

K důvodu podle odstavce 1 písm. b) se nepřihlédne, jde-li o vydání povolení k přechodnému pobytu v zájmu České republiky nebo z důvodu plnění mezinárodního závazku. Policie projedná vydání povolení k přechodnému pobytu se smluvním státem, který žadatele zařadil do informačního systému smluvních států, a v řízení přihlédne ke skutečnostem, které vedly k tomuto zařazení. Vydání povolení k přechodnému pobytu policie oznámí smluvnímu státu, který žadatele do informačního systému smluvních států zařadil.

Důvody pro neudělení povolení k trvalému pobytu občanovi EU nebo jeho rodinnému příslušníkovi
Policie nebo ministerstvo žádost o povolení k trvalému pobytu zamítne, jestliže
a) žadatel nepředloží náležitosti stanovené zákonem,
b) je důvodné nebezpečí, že by žadatel mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek,
c) se žadatel dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství,
d) je žadatel evidován v evidenci nežádoucích osob (§ 154),
e) žadatel je zařazen do informačního systému smluvních států, jde-li o rodinného příslušníka občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie, nebo
f) žadatel ohrožuje veřejné zdraví tím, že trpí závažnou nemocí, pokud o povolení k trvalému pobytu žádá bez podmínky předchozího nepřetržitého pobytu na území a k takovému onemocnění došlo do 3 měsíců po vstupu na území,
g) se žadatel bez vážného důvodu nedostaví k výslechu (§ 169 odst. 3), odmítne vypovídat nebo ve výpovědi uvede nepravdivé skutečnosti, nebo
h) v řízení nejsou potvrzeny důvody podle § 87g  nebo 87h.

Bezpečnost státu, veřejný pořádek a veřejné zdraví

Bezpečnostní důvody obecně
Bezpečnost státu a veřejný pořádek jsou právní pojmy, jejichž definici do určité míry utváří též právo evropských společenství a které je nutno vykládat v konkrétní situaci přiměřeným a rozumným způsobem. Pokud jde o jednání cizince v minulosti, u veřejného pořádku by mělo jít nejméně o přestupek či jiný správní delikt, aby se dalo hovořit o „narušení vážným způsobem“. Co se týče pojmu ohrožení bezpečnosti státu a veřejného pořádku, cizinec ještě nic neudělal, ovšem stát má podezření, že by se něčeho dopustit mohl, zde má tedy stát poměrně široký prostor pro zvážení potřebných opatření; podmínkou je, že podezření státu musí být důvodné, což neznamená jen odůvodněné (tedy že je něco napsáno v odůvodnění příslušného rozhodnutí), nýbrž že důvody jsou skutečně přesvědčivé. 

Evidence nežádoucích osob
Evidence nežádoucích osob (§ 154) je seznam osob označených za nežádoucí, tedy jejichž pobyt na území ČR „nelze umožnit“ z důvodu bezpečnosti státu, veřejného pořádku, veřejného zdraví, ochrany práv a svobod druhých anebo z důvodu obdobného zájmu chráněného na základě závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy.
Do evidence nežádoucích osob je cizinec zařazen policií na základě následujících ustanovení zákona. (§ 154/2až 7))

(2) Policie rozhodne o označení cizince za nežádoucí osobu na základě vlastních poznatků, požadavku ústředního správního úřadu České republiky, požadavku zpravodajské služby České republiky anebo závazku vyplývajícího z mezinárodní smlouvy.

(3) Policie označí cizince za nežádoucí osobu na základě
a)    pravomocného rozhodnutí soudu o trestu vyhoštění z území,10) nebo
b)    pravomocného rozhodnutí o správním vyhoštění.

(4) Policie dále označí za nežádoucí osobu cizince, v jehož případě
a) náklady spojené se správním vyhoštěním nese policie nebo ministerstvo (§ 123 odst. 4),
b) náklady spojené s dobrovolným návratem nese ministerstvo a cizinec neuhradil přepravní náklady v poloviční výši (§ 123a odst. 2), nebo
c)     náklady spojené s vycestováním do zahraničí nese ministerstvo a cizinec neuhradil přepravní náklady (§ 124b).

(5) Ten, kdo žádá o zařazení cizince do evidence nežádoucích osob podle odstavce 1, musí dbát na zachování přiměřenosti mezi důvodem pro toto zařazení a důsledky tohoto zařazení. Policie je oprávněna požadovat po tom, kdo uplatňuje požadavek podle odstavce 1, prokázání přiměřenosti podle předchozí věty, pokud tato přiměřenost není prokázána v požadavku. Při prokazování přiměřenosti je třeba zejména posuzovat dopady tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince.

(7) Policie cizinci jeho zařazení do evidence nežádoucích osob nesděluje.

Zařazení do evidence nežádoucích osob je rozhodnutím mimo správní řízení, cizinec se nejenže nemůže odvolat, nýbrž se o tom ani nedozví a už vůbec se nedozví důvody zařazení na tento seznam. Cizinec toto zjistí až teprve, když je mu na hranicích náhle odepřen vstup anebo když je mu zamítnuto udělení povolení k pobytu nebo prodloužení průkazu. Teprve pak se může pokoušet o obranu.
Policie musí při zařazení dbát přiměřenosti a jednou za rok přezkoumat důvody zařazení cizince do evidence nežádoucích osob (§ 155)
Evidence nežádoucích osob je pouze jakási pomůcka pro policii, nevyplývá z ní právní zákaz pro cizince přijet a pobývat v ČR (ani nemůže vyplývat, neboť cizinec o tom často neví).
Do evidence nežádoucích osob může být zařazen i občan EU. Do evidence nežádoucích osob ovšem nemůže být za žádných okolností zařazen občan ČR.

Celoschengenský seznam nežádoucích cizinců
Celoschengenský seznam nežádoucích cizinců, tzv. informační systém smluvních států je obdobný seznam jako evidence nežádoucích osob na úrovni celé EU respektive smluvních států Schengenské úmluvy. Do tohoto seznamu nemůže být zařazen občan EU, rodinný příslušník občana EU tam ovšem zařazen být může. Česká policie by měla zařadit cizince – občana třetí země do tohoto informačního systému nikoli automaticky po označení za nežádoucí osobu, nýbrž jen v případě, že cizinec představuje nebezpečí i pro ostatní státy.
§ 154/6 stanoví:
(6) Cizinec označený za nežádoucí osobu je evidován v evidenci nežádoucích osob. Je-li důvodné nebezpečí, že cizinec označený za nežádoucí osobu může ohrozit závažným způsobem veřejný pořádek nebo bezpečnost smluvních států, policie zařadí údaje o jeho jménu a příjmení, ostatních jménech, datu a místu narození, pohlaví, státním občanství a důvod pro označení cizince za nežádoucí osobu do informačního systému smluvních států; to neplatí v případě občana Evropské unie1a)1b) nebo občana smluvního státu.

Ochrana veřejného zdraví
S bezpečnostními důvody souvisí i ochrana veřejného zdraví. Zákon stanoví, že pobyt je možno neudělit cizinci, který „ohrožuje veřejné zdraví tím, že trpí závažnou nemocí“. Podmínkou je, že k tomuto onemocnění došlo do 3 měsíců po vstupu na území. Při tomto důvodu nestačí pouhé podezření jako u odmítnutí vstupu, nýbrž cizinec musí být skutečně nemocen a tím ohrožovat veřejné zdraví. Tyto nemoci musí být ve vyhlášce Ministerstva zdravotnictví č. 274/2004 Sb., vydané dle § 182a. Jedná se o tyto nemoci ohrožující veřejné zdraví:
-    nemoci podléhající hlášení podle Mezinárodního zdravotního řádu a další nově se vyskytující vysoce nebezpečné nákazy (např. těžký akutní respirační syndrom - SARS, pravé neštovice),
-     tuberkulóza dýchacího ústrojí v aktivním stadiu mikroskopicky nebo kultivačně pozitivní nebo s tendencí rozvinutí,
-    - syfilis, nebo
-    - jiné infekční nemoci, pro které příslušný správní úřad k ochraně před jejich zavlečením stanovil ochranná opatření.
Nemoci a postižení ohrožující veřejný pořádek:
-    poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním psychoaktivních látek a
-    akutní psychotické poruchy, deliria či impulzivní stavy a další nemoci spojené s chováním ohrožujícím druhé osoby, které se projevuje násilím nebo chováním projevujícím se ničením, nebo jejich důvodnou hrozbou.

Limity pro uplatňování bezpečnostních výhrad
Všechna rozhodnutí, kterými stát uplatňuje výhradu bezpečnosti a veřejného pořádku, musí splňovat podmínku přiměřenosti. Tato podmínka je v zákoně formulována takto: při rozhodnutí musí být zachována přiměřenost mezi důvodem pro ukončení pobytu a důsledky tohoto rozhodnutí, zejména je přitom nutno přihlížet k dopadům rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince. Toto ustanovení dává policii dostatek prostoru, aby vzala v potaz opravdu všechny relevantní skutečnosti v daném případe a to nikoli jen skutečnosti týkající se cizince samotného, nýbrž i dopad pro jiné osoby.V praxi se bohužel policie dosud často jen cizince optá na to, zda má v ČR rodinné příslušníky. Směrnice v čl. 28 výslovně vyžaduje posouzení těchto faktorů: délka pobytu, věk, zdravotní stav, rodinné a ekonomické poměry, společenská a kulturní integrace a intenzita vazeb na zemi původu.
S výjimkou odepření vstupu již neexistuje vůči občanům EU rozhodnutí omezující právo pobytu, které by policie musela vydat automaticky, bez ohledu na jakékoli další okolnosti, tedy bez podmínky přiměřenosti, jako tomu bylo dřív a jako je tomu často při zrušení pobytu cizincům ze třetích zemí. Je tomu tak dobře, neboť přiměřenost je jedna ze zásad každého rozhodování demokratického právního státu a všechna rozhodnutí by tedy měla být přiměřená okolnostem, a to i v případě rozhodnutí, na které není právní nárok.

Směrnice klade v čl. 27 další limity státům pro uplatňování omezení volného pohybu kvůli bezpečnosti a veřejnému pořádku:
- důvody nesmí být uplatňovány k hospodářským účelům
- důvody musí spočívat jen na osobním chování dotyčného cizince
- chování cizince musí představovat skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení některého ze základních zájmů společnosti
- důvody nesmí být zformalizovány či z automatizovány, např. předchozí odsouzení za trestný čin nestačí
- státy nesmí systematicky šetřit minulost cizinců v policejních záznamech ostatních členských států, nýbrž pouze v případě důvodného podezření.

Fingovaná manželství

Zvláštním důvodem neudělení povolení k pobytu, který ovšem souvisí s veřejným pořádkem, jsou tzv. fingovaná manželství. V českém prostředí toto jednání navíc souvisí s další společensky nežádoucí praxí, totiž tzv.fingovanými určeními otcovství.

Definice fingovaných manželství v českém cizineckém zákoně
Český cizinecký zákon tuto skutkovou podstatu postihuje formulací: cizinec„se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství“.
Směrnice 2003/86/ES o slučování rodin hovoří o „účelovém manželství, partnerství nebo osvojení“.

Co jsou fingovaná manželství v praxi
Fingované manželství v oblasti cizineckého práva je vždy sňatkem cizince bez povolení k pobytu či s nižším pobytovým statutem na straně jedné a občana daného státu nebo cizince, který požívá určitý vyšší pobytový status na straně druhé (pro zjednodušení se bude dále hovořit jen o „občanovi“), přičemž účelem uzavření tohoto manželství je získání povolení k pobytu pro onoho prvního cizince. Typickým případem je sňatek občana a cizince, mezi nimiž není žádný jiný vztah než jejich ryze obchodní transakce spočívající v absolvování sňatečního obřadu a v předání dohodnuté finanční částky (v praxi se částky pohybují od několika tisíc až do výše několika desítek tisíc korun). Cizinec si tedy sám nebo přes zprostředkovatele nalezne občana, jemuž zaplatí za to, že mu tento občan pomůže získat oddací list, jehož předložení je podmínkou pro získání určitého pobytového statutu v daném státě anebo – v případě Evropské unie – rovněž v jiných členských státech. Následně se oba manželé již nemají žádný důvod vidět, vyjma eventuální spolupráce při rozvodu manželství poté, co toto manželství splnilo svůj pobytový účel. Toto je fingované manželství ve své nejčistší podobě.
Druhým základním typem fingovaného manželství je sňatek muže a ženy, kteří se sice znají a mezi nimiž existuje určitý vztah, např. sousedský, přátelský (anebo milenecký), ovšem ani jeden z nich nehodlá s druhým vést manželský život. Ani v tomto případě není vyloučena úplata za vstup do sňatku, ovšem jednání občana je často motivováno úmyslem cizincovi nezištně pomoci k legalizaci jeho pobytu anebo k získání lepšího pobytového statutu. Tento druhý základní model se např. v němčině někdy odlišuje od prvního klasičtějšího typu fingovaného manželství (Scheinehe) pojmem „ochranné manželství“ (Schutzehe) .

Definice fingovaného manželství
Fingované manželství je takový svazek, při jehož uzavření byly dány dva úmysly snoubenců:
-    jednak úmysl negativní, totiž nevést společně rodinný život jako manželé, a 
-    pak úmysl pozitivní, totiž obejít předpisy přistěhovaleckého práva.
Chybí-li negativní úmysl, jde pouze o výhodný sňatek, který jednomu ze snoubenců zajistí i právo pobytu v daném státě. Chybí-li naopak pozitivní úmysl, jedná se zřejmě rovněž o fingované manželství, které ovšem nespadá do oblasti přistěhovaleckého práva a které mohlo sledovat jiné důvody.
Obsah pojmu obcházení zákona nebude činit zřejmě žádné obtíže. Smyslem přistěhovaleckých předpisů je zvýhodnit při povolování pobytu rodinné příslušníky, zatímco pro ostatní mají platit jiná – méně výhodná – pravidla.
Oproti tomu výklad pojmu manželský život může činit v dnešní době, kdy instituce manželství prochází velkými změnami, komplikace.Evropský soud pro lidská práva v jednom případě judikoval, že rodinný život předpokládá „skutečnou existenci úzkých osobních vazeb v praxi“. U neformálních svazků klade judikatura tohoto soudu dále důraz především na jejich stabilitu po určitou dobu a na záměr obou stran, naopak společné soužití je sice zpravidla znakem rodinného života, ovšem nikoli nezbytně nutným. Lze se jen dohadovat, jaké další znaky (vedle již zmíněných - stability, záměru být spolu a společného soužití - bydlení) musí nebo by měly být pro naplnění pojmu manželský život splněny: sexuální život, manželská věrnost, úmysl mít děti, společné hospodaření, společné trávení volného času? Všechny tyto znaky bývají totiž u většiny manželství alespoň po určitou dobu přítomny, ovšem u mnoha manželství dány nejsou. Především u manželství uzavíraných mezi osobami, které se dobře znají či si jsou dokonce blízké, je přesná hranice mezi fingovaným a nefingovaným manželstvím v podstatě nestanovitelná. Mírnější pojetí totiž pojem manželství zcela relativizuje, přísnější pojetí bude naopak po cizincích požadovat něco, co někdy i většina obyvatel západních společností už dávno nesplňuje. Nedefinovatelnost pojmu manželský život je ve vztahu k právním následkům, které mohou být s fingovaným manželstvím spojeny (viz dále), závažným problémem.

Co se týče obou výše uvedených úmyslů při uzavírání sňatku, může být otázkou, zda oba tyto úmysly musí být sledovány oběma snoubenci anebo zda fingovaným manželstvím je i takový sňatek, jehož fingovanost plánuje jen jedna strana. Z jazykového výkladu českého cizineckého zákona i příslušných právních předpisů jiných evropských států spíše vyplývá, že stačí i jen jednostranná fingovanost, což potvrzují i některé případy ze západní Evropy, kdy jeden z manželů udá druhého. Ačkoli vada vůle je zajisté důvodem pro prohlášení manželství za neplatné ve smyslu rodinně-právním, je dle mého názoru velmi sporné, zda do takovéto situace má vstupovat se svými sankcemi i právo správní. Fingovanost manželství by potom snad mohl způsobit i jen ten, komu z toho žádné negativní právní následky nevzniknou (např. občan by prohlásil, že společný manželský život při svatbě neplánoval a cizincovo povolení k pobytu by z tohoto důvodu bylo zrušeno), a zneužitelnost tohoto institutu při manželských sporech je nabíledni.
Vztah muže a ženy, kteří uzavřeli fingované manželství, se může během doby změnit. Nejen ve známém filmu Zelená karta, nýbrž i v praxi se někdy stává, že tyto osoby spolu začnou vést rodinný život. V takovém případě dle mého názoru získají tito manželé právo na ochranu svého rodinného života a stát by tedy neměl jejich pobytu na svém území bránit; rodinně-právní aspekty takové situace nyní nechávám stranou. Na druhou stranu skutečnost, že úkon uzavření jejich manželství splňoval podmínky fingovaného sňatku, zůstává nezměněna a pokud jsou za takové jednání ukládány sankce (viz dále), nemusí pozdější zamilování dříve fingovaných manželů uložení takové sankce, např. pokuty, a priori vylučovat.
Přesné definování fingovaného manželství pro účely cizineckého práva je důležité zejména pro účely důsledného odlišení fingovaného manželství od manželství nefunkčního anebo manželství rozpadlého či rozvráceného. Stejně jako mnoho jiných manželství i manželství mezi občany a cizinci se často nevydaří a manželé se rozcházejí, ovšem ne vždy se (ihned) rozvádí. Zde je tedy nutno jasně postulovat, že byl-li sňatek uzavřen v úmyslu vést manželský život, nemůže pozdější – byť sebedřívější - neúspěch tohoto plánu vést k prohlášení manželství za fingované. Za protiprávní by bylo možno považovat pouze odvolání se na takto již rozpadlé manželství při další žádosti o povolení k pobytu za předpokladu, že ten, kdo se na manželství odvolává, již do budoucna vylučuje obnovení manželského soužití s ještě nerozvedeným manželem.

Další aspekty fingovaného manželství:
-    časová neomezenost postihu: policie může cizinci zrušit přechodný i trvalý pobyt též po mnoha letech, časově není nikterak omezena; jediné omezení v zákoně spočívá v tom, že rozhodnutí musí být přiměřené, jde –li o zrušení trvalého pobytu ( § 87l),
-    občan, který fingované manželství uzavře, se stává manželem ve smyslu rodinného práva a z toho vzniká řada právních rizik (vznikne mu společné jmění manželů, tedy odpovídá za dluhy fingovaného manžela, jeho fingovaný manžel má dále právo bydlet s ním v bytě a může jej zastupovat v běžných věcech – tedy jeho jménem činit některé právní úkony).

Odpovědnost občana, který uzavřel s cizincem fingované manželství
Až do července roku 2007 platilo zcela bezpečně, že občan, který uzavřel fingované manželství, nemohl být za toto nikterak potrestán. V červenci 2007 byl do českého trestního práva zaveden nový trestný čin, totiž napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky. Ačkoli existují silné právní důvody, proč tuto skutkovou podstatu nelze použít na boj proti fingovaným manželstvím, dle zpráv z médií zahájila policie několik trestních stíhání českých občanů, kteří fingovaná manželství uzavřeli.

V praxi je hlavní otázkou každého případu fingovaného sňatku jeho prokazatelnost. Má-li policie informace nebo jen podezření, že manželství je fingované, měla by začít v této věci šetřit a může si i předvolat manžele na pohovor či výslech. Výsledkem rozhovoru může být jasné zjištění, že manželství je fingované a pobyt neudělí. I po udělení pobytu může policie pojmout podezření, že manželství je fingované (např. mají-li manželé hlášená trvalá bydliště každý jinde). Opět pak může předvolat manžele k výslechu. Další chvílí, kdy se manželství může vyšetřovat, je ukončení manželství rozvodem. Cizinec je pak povinen hlásit změnu osobního stavu a policie může opět zahájit vyšetřování. Policie má většinou velký problém prokázat fingovanost konkrétního manželství. Klade totiž sama sobě zřejmě přehnané a formalistické nároky na průkaznost tohoto zjištění: pokud nemá zcela jasný důkaz (přiznání cizince nebo občana při výslechu, konstatování soudu v rozvodovém rozsudku), rozhodnutí o zrušení pobytu většinou nevydá, ač je situace vcelku zřejmá. Někdy se policie snaží odůvodnit neudělení pobytu cizinci důvody bezpečnostními, které považuje za mnohem snáze prokazatelné, byť jsou naprosto bagatelní (cizinec přetáhl svůj pobyt o krátkou dobu, cizinec pozdě něco nahlásil atd.). Ačkoli fingovaných manželství je zřejmě celá řada, jen ve velmi málo případech policie skutečně použije zákonem předpokládaná opatření.

Fingovaná určení otcovství
Obdobná ustanovení jako pro fingovaná manželství platí též ohledně tzv. fingovaných určení otcovství. Tato praxe se v ČR dle některých zpráv vyskytla v letech 2006 a 2007 a spočívala v tom, že svobodná matka českého občana spolu s cizincem souhlasně prohlásili, že otcem dítěte je cizinec. Toto prohlášení se dálo většinou za úplatu a na základě tohoto „otcovství“ získal cizinec povolení k trvalému pobytu.

Odepření vstupu na území ČR

Policie musí odepřít občanovi EU a jeho rodinnému příslušníkovi vstup do ČR z následujících důvodů: (§9)
1.    nemá –li platný cestovní doklad a nesplňuje-li  podmínky podle § 5 odst. 5,
2.    předloží-li padělaný nebo pozměněný cestovní doklad nebo povolení
3.    k pobytu,
4.    je-li důvodné podezření, že trpí závažnou nemocí,
5.    je-li důvodné nebezpečí, že by při svém pobytu na území mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek, nebo
6.    je-li zařazen do evidence nežádoucích osob a příslušný orgán, který uplatnil podnět na zařazení občana Evropské unie do této evidence (§ 154 odst. 2) potvrdí, že trvá důvodné nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu nebo narušit veřejný pořádek.
Rodinnému příslušníku se kromě toho ještě odepře vstup z následujících důvodů:
-     nepředloží-li vízum, podléhá-li vízové povinnosti nebo povolení k pobytu
-     je-li důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost jiného smluvního státu nebo v něm narušit veřejný pořádek,
-     je-li zařazen do informačního systému smluvních států a příslušný orgán, který rodinného příslušníka do tohoto systému zařadil, potvrdí, že trvá důvodné nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území jiného smluvního státu ohrozit jeho bezpečnost  nebo narušit veřejný pořádek.

O odepření vstupu se vydá rozhodnutí dle správního řádu. Obdobně policie postupuje i v případě rodinného příslušníka občana EU,  pokud rodinný příslušník tohoto občana Evropské unie doprovází nebo pokud rodinný příslušník prokáže, že tento občan Evropské unie pobývá na území.
Rozhodnutí o odepření vstupu se nevydá, je-li důvodem odepření vstupu pravomocné rozhodnutí soudu o trestu vyhoštění z území nebo pravomocné rozhodnutí o správním vyhoštění. Cizinec, kterému byl odepřen vstup na území, je povinen bez zbytečného odkladu vycestovat zpět do zahraničí.

Při odepření vstupu do ČR na hranicích má policie relativně nejširší pravomoci a policie se při tomto konání často nemusí ohlížet ani na eventuální nepřiměřenost takového rozhodnutí (viz 6.2.2).
Po zrušení hraničních kontrol připadá klasické odepření vstupu zejména na mezinárodních letištích a dále v případě přechodného znovuzavedení hraničních kontrol, např. při velkých sportovních utkáních.