 |
       |
AKTUALITY
Stop pracovnímu vykořisťování - pohled z blízka
Analýza procesu agenturního zaměstnávání Vietnamců a Vietnamek v ČR zpracovaná La Stradou. Více....
Stručná analýza kompetencí úřadů
Analýza vzniku a působení zprostředko- vatelských agentur
6. SKONČENÍ PRÁVA POBYTU
V této kapitole je pojednáno o těch situacích, kdy občan EU nebo jeho rodinný příslušník má v ČR právo pobytu, ale toto právo pobytu následně pozbude.
Nejde zde tedy o situace, kdy cizinec jen žádá o povolení k pobytu a toto mu není uděleno (viz kapitola 5).
Zde je pojednáno o těchto zásazích státu do práva pobytu občanů EU a jejich rodinných příslušníků (tedy do práva volného pohybu):
1) ukončení pobytu k němuž se nevyžaduje povolení (tedy pobytu občanů EU nebo bezvízového styku občanů států, kteří vízum nepotřebují)
2) zrušení povolení k pobytu a neprodloužení pobytového průkazu a
3) vyhoštění (soudní i správní)
6.1 Ukončení pobytu bez víza
Pobyt, k němuž není potřeba vízum, je jednak pobyt občanů EU, kteří nezažádali o potvrzení o přechodném pobytu, a pak pobytu rodinných příslušníků občanů EU, kteří jsou občany států, se kterými má ČR bezvízový styk.
Tento pobyt se ukončí z následujících důvodů: (§ 19)
Cizinec
a) úmyslně ohrozil veřejný pořádek,
b) poruší povinnost stanovenou tímto zákonem,
c) pobývá na území bez platného cestovního dokladu, pokud k tomu není oprávněn podle tohoto zákona nebo při pobytové kontrole policie zjistí skutečnost podle § 9 odst. 1 písm. b), f), g), h), i) nebo j),
tedy b) předloží padělaný nebo pozměněný cestovní doklad, vízum nebo povolení k pobytu, f) je nežádoucí osobou (§ 154), g) je zařazen do informačního systému smluvních států, to neplatí, je-li cizinci uděleno vízum opravňující pouze k pobytu na území, h) je důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu, závažným způsobem narušit veřejný pořádek nebo ohrozit mezinárodní vztahy České republiky, i) je důvodné nebezpečí, že by cizinec mohl při svém pobytu na území jiného smluvního státu ohrozit jeho bezpečnost nebo v něm narušit veřejný pořádek anebo ohrozit mezinárodní vztahy smluvních států, nebo j) je důvodné podezření, že cizinec trpí závažnou nemocí.
d) na žádost policie neprokáže zajištění prostředků k pobytu na území (§ 13) nebo nepředloží ověřené pozvání (§ 15 a 180),
e) na žádost policie neprokáže zajištění nákladů spojených s vycestováním z území, nebo
f) na území pobývá na cestovní doklad, který byl orgánem státu, který jej vydal, prohlášen za neplatný nebo odcizený,
za podmínky, že důsledky tohoto rozhodnutí budou přiměřené důvodu pro ukončení pobytu. Při posuzování přiměřenosti policie přihlíží zejména k dopadům tohoto rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince.
Tyto všechny důvody se tedy mohou principielně vztahovat i na občana EU (vztah § 19 k § 87d/2 je nejasný) a na jeho rodinného příslušníka (toto je ovšem zčásti v rozporu s evropskou směrnicí o volném pohybu, která zakazuje členským státům omezovat volný pohyb z ekonomických důvodů). Policie si tím pravděpodobně hodlá ulehčovat důkazní situaci v oblasti zajišťování veřejného pořádku.
U ohrožení veřejného pořádku stačí jeho „úmyslné“ ohrožení, nemusí jít o ohrožení závažným způsobem.
Podstatné ale je, že každé rozhodnutí o ukončení pobytu musí splňovat kritérium přiměřenosti.
Ukončování pobytu je vyloučeno ze správního řízení, cizinci je tedy ihned udělen výjezdní příkaz. Obranou proti tomuto opatření je tedy přímo správní žaloba.
Cizinec dostane po ukončení pobytu výjezdní příkaz a je povinen ve lhůtě stanovené výjezdním příkazem vycestovat, pokud není mezitím zahájeno řízení o správním vyhoštění. Cizinec je povinen vycestovat z území ČR, ovšem teoreticky mu nic nebrání v tom, aby se hned od hranic zase vrátil zpět do ČR (při absenci hraničních kontrol bude dokazování, zda neopustil území ČR v podstatě nemožné.
6.2 Zrušení povolení k pobytu
Zde jsou probrány důvody, ve kterých může cizinecká policie či Ministerstvo vnitra zrušit povolení k pobytu pro občana EU či pro jeho rodinného příslušníka.
Je přitom důležité si uvědomit, že platnost těchto povolení k pobytu nezaniká uplynutím žádné doby; pokud tedy není pobytové povolení aktivně zrušeno příslušným úřadem, trvá napořád, a to bez ohledu na skutečnost, zda-li cizinec má platný průkaz či ne.
6.2.1
Zrušení přechodného pobytu občana EU
Policie rozhodnutím zruší přechodný pobyt na území občanu EU, jestliže (§ 87d/2)
a) se stal neodůvodnitelnou zátěží systému sociální péče, systému příspěvku na péči nebo systému pomoci v hmotné nouzi,
b) je důvodné nebezpečí, že by mohl při pobytu na území ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek, nebo
c) ohrožuje veřejné zdraví tím, že trpí závažnou nemocí, pokud k takovému onemocnění došlo do 3 měsíců po vstupu na území,
za podmínky, že rozhodnutí o zrušení přechodného pobytu na území bude přiměřené z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života občana Evropské unie.
Potvrzení o přechodném pobytu si občan EU nemusí prodlužovat, toto potvrzení platí bez časového omezení.
6.2.2
Zrušení přechodného pobytu rodinného příslušníka
Rodinnému příslušníkovi lze zrušit povolení k přechodnému pobytu (§ 87e a 87f)
- ze stejných či obdobných důvodů jako občanu EU (viz 6.2.1.)
a dále
- z důvodů obdobných důvodům dle § 87e, tedy jestliže rodinný příslušník
a) ohrožuje veřejné zdraví tím, že trpí závažnou nemocí, pokud k takovému onemocnění došlo do 3 měsíců po vstupu na území,
b) je zařazen do informačního systému smluvních států, nebo
c) se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k přechodnému pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství,
d) se bez vážného důvodu nedostaví k výslechu (§ 169 odst. 3), odmítne vypovídat nebo ve výpovědi uvede nepravdivé skutečnosti.
Pouze u důvodu podle písm. a) se přihlédne k tomu, zda rozhodnutí o zamítnutí žádosti bude přiměřené z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života žadatele.
V ostatních případech se povolení k přechodnému pobytu zruší bez přihlédnutí k přiměřenosti. Toto platí též o tzv. fingovaném manželství, pokud bude zjištěno dodatečně, o uvedení nepravdivých skutečností v řízení o vydání povolení (pokud se zpětně odhalí, že cizinec uvedl nepravdivé skutečnosti a též o zařazení do celoschengenského seznamu nežádoucích osob. Může se tedy stát, že jiný stát rozhodne o zařazení cizince do celoschengenské evidence nežádoucích osob, a ČR z tohoto důvodu dotyčnému rodinnému příslušníkovi zruší povolení k přechodnému pobytu.
Dále se rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie ukončí přechodný pobyt na území z následujících důvodů souvisejících s občanem EU, jehož rodinným příslušníkem je, tedy pokud
a) občanu Evropské unie byl zrušen přechodný pobyt na území; to neplatí pokud rodinný příslušník občana Evropské unie skutečně pečuje o dítě, a to po dobu vzdělávání dítěte občana Evropské unie v základní, střední a vyšší odborné škole nebo konzervatoři anebo studia tohoto dítěte na vysoké škole,
b) občan Evropské unie v době přechodného pobytu na území zemřel; to neplatí, zdržoval-li se rodinný příslušník občana Evropské unie na území po dobu alespoň 1 roku před úmrtím občana Evropské unie, nebo
c) manželství s občanem Evropské unie zaniklo na základě pravomocného rozhodnutí soudu o rozvodu manželství nebo prohlášení manželství za neplatné, nebylo-li rodinnému příslušníku občana Evropské unie rozhodnutím příslušného orgánu svěřeno do výchovy dítě občana Evropské unie nebo nebylo-li mu přiznáno právo pravidelného osobního styku s takovým dítětem pouze na území anebo jestliže před zahájením rozvodového řízení toto manželství trvalo méně než 3 roky a v době trvání manželství měl rodinný příslušník občana Evropské unie na území povolen pobyt po dobu kratší než 1 rok,
za podmínky, že toto rozhodnutí bude přiměřené z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života rodinného příslušníka.
Tyto důvody lze tedy uplatnit jen při zachování přiměřenosti rozhodnutí o zrušení povolení k přechodnému pobytu.
Pokud jde o důvod rozvodu s manželem – občanem EU, český zákon je formulován tak, že k zachování práva pobytu stačí splnění jen jedné podmínky; směrnice vyžaduje splnění obou podmínek, tedy jak nejméně tříletého trvání manželství tak i nejméně ročního pobytu v členském státě, tedy např. v ČR. Dle českého práva ovšem stačí, trval-li povolený pobyt jeden rok.
6.2.3
Průkaz o pobytu si rodinný příslušník musí prodloužit jen v případě, že tento průkaz byl vydán na dobu kratší 5 let. Jinak žádá po 5 letech rovnou o trvalý pobyt.
6.2.4
Zrušení povolení k pobytu z důvodu zařazení cizince do celoschengenského seznamu nežádoucích osob
V těchto případech je ČR principielně povinna zrušit rodinnému příslušníkovi jeho přechodný pobyt na českém území. Výjimky stanoví např. § 87e/3, který říká, že k tomuto důvodu se nepřihlédne, jde-li o vydání povolení k přechodnému pobytu v zájmu České republiky nebo z důvodu plnění mezinárodního závazku. Policie projedná vydání povolení k přechodnému pobytu se smluvním státem, který žadatele zařadil do informačního systému smluvních států, a v řízení přihlédne ke skutečnostem, které vedly k tomuto zařazení. Vydání povolení k přechodnému pobytu policie oznámí smluvnímu státu, který žadatele do informačního systému smluvních států zařadil.
6.2.5
Zrušení trvalého pobytu občanovi EU a jeho rodinnému příslušníkovi
Trvalý pobyt (ať již jde o občana EU anebo o rodinného příslušníka občana EU) lze zrušit jen z těchto 3 důvodů (§ 87l): cizinec
- ohrožuje bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušuje veřejný pořádek, není-li zahájeno řízení o správním vyhoštění,
- se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat povolení k trvalému pobytu, zejména pokud účelově uzavřel manželství nebo jeho účelově prohlášeným souhlasem bylo určeno otcovství, nebo
- nepobývá na území ČR po dobu delší než 2 po sobě jdoucí roky,
za podmínky, že rozhodnutí bude přiměřené z hlediska zásahu do jeho soukromého nebo rodinného života.
Povolení k trvalému pobytu se dále zruší tehdy, jestliže o to držitel tohoto povolení požádá.
Průkazy o povolení k trvalému pobytu se prodlužují jednou za 10 let.
6.2.6
Výjezdní příkaz (§ 50)
Po zrušení přechodného pobytu udělí policie cizinci vždy výjezdní příkaz, kterým uloží cizinci povinnost vycestovat z ČR ve stanovené lhůtě (§ 50). Tato lhůta se u občana EU a jeho rodinného příslušníka může pohybovat mezi 30 až 60 dny, pokud není kratší lhůta odůvodněna bezpečnostními nebo zdravotními důvody. Cizinec je povinen vycestovat z území ČR, ovšem teoreticky mu nic nebrání v tom, aby se hned od hranic zase vrátil zpět do ČR (pokud nebude označen za nežádoucí osobu, což se ovšem stejně nedozví).
Výjezdní příkaz se nevydává v případě, že policie jen zamítla žádost o povolení k pobytu. Výjezdní příkaz se nemusí vydat ani v případě zrušení trvalého pobytu.
6.2.7
Neprodloužení průkazu
Zákon v §§ 87p, 87s a 87t stanoví, že průkaz občana EU nebo jeho rodinného příslušníka se neprodlouží, pokud shledá důvody pro zrušení povolení k pobytu. Lze tedy dovodit, že pokud policie shledá důvody pro zrušení pobytu, pak také pobyt zruší. Lze tedy uzavřít, že samostatnou sankci neprodloužení průkazu občanovi EU či jeho rodinnému příslušníkovi zákon nezná.
6.3 Vyhoštění
Správní vyhoštění nebo soudní vyhoštění je nejzávažnějším zásahem do práva pobytu občana EU na území ČR. Jeho právní podstata spočívá nejen ve skončení práva pobytu (nachází-li se cizinec na území ČR) a v zákazu vstupu a pobytu cizince na území ČR po určitou budoucí dobu, nýbrž též v rozhodnutí státu neudělit cizinci po tuto určitou dobu povolení k pobytu. Pouze vyhoštění je důvodem opravdové nelegality občana EU na území ČR, pouze vyhoštěný občan EU se nesmí pokusit o vstup do ČR, a to ani když v rámci Schengenu jsou odstraněny hraniční kontroly.
Vyhoštění má vždy automaticky za důsledek označení cizince za nežádoucí osobu (viz 6.1, 6.2.4).
6.3.1
Vyhoštění správní
O správním vyhoštění rozhoduje policie (Oblastní ředitelství služby cizinecké policie), která vyhoštění občanovi EU vydat může, ale také nemusí, a to i když by byly splněny všechny podmínky.
Občana EU a jeho rodinného příslušníka je možno vyhostit pouze (§ 119/2 a § 120/2) v následujících případech:
Jde-li o pobyt přechodný:
- ohrožuje bezpečnost státu,
- závažným způsobem narušuje veřejný pořádek; to neplatí, jde-li o občana Evropské unie, který pobývá na území nepřetržitě po dobu nejméně 10 let, nebo
- ohrožuje veřejné zdraví tím, že trpí závažnou nemocí, pokud k takovému onemocnění došlo do 3 měsíců po vstupu na území.
Jde-li o pobyt trvalý, lze občana EU či jeho rodinného příslušníka vyhostit pouze v případě, že ohrožuje bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušuje veřejný pořádek a s ohledem na závažnost jeho jednání nepostačuje odnětí oprávnění k pobytu.
Zákon i směrnice se snaží omezit právo policie vyhošťovat občany EU a jejich rodinné příslušníky z důvodu veřejného pořádku jen na skutečně naléhavé případy; u osob s trvalým pobytem se musí vždy zvážit, zda nepostačuje zrušení povolení k trvalému pobytu. Zákon trochu nelogicky zvýhodňuje občany EU s přechodným pobytem (absolutní zákaz vyhoštění z důvodu veřejného pořádku po 10 letech pobytu) oproti euroobčanům s trvalým pobytem (u nich může být i veřejný pořádek důvodem pro vyhoštění).
Délka platnosti vyhoštění není stanovena, analogicky k jiným ustanovením § 119 by se mělo jednat o max. 10 let.
Policie rozhoduje o správním vyhoštění do 7 dnů od zahájení řízení (§ 169/5). Lhůta pro odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění činí jen 5 dnů, u cizinců mladších 18 let je lhůta 15 dnů – (§ 169/6).
Pokud se cizinec proti rozhodnutí o vyhoštění neodvolá, nebude moci uplatnit žádné další opravné prostředky (ani žalobu k soudu, ani ústavní stížnost) a mohl by se domáhat jen zrušení již pravomocného rozhodnutí, což je mnohem obtížnější.
Zrušení platnosti vyhoštění mohou dosáhnout ti občané EU a jejich rodinní příslušníci, kteří podají žádost a u nichž současně
- pominuly důvody vydání správního vyhoštění a
- uplynula více než polovina doby platnosti vyhoštění (doba, po kterou nelze umožnit vstup na území) anebo alespoň 3 roky.
O žádosti rozhoduje Ředitelství cizinecké policie v Praze.
6.3.2
Vyhoštění soudní
Soudní vyhoštění resp. trest vyhoštění může uložit soud cizinci – jako trest samostatný nebo vedle jiného trestu (např. vedle trestu odnětí svobody nebo trestu peněžitého) – „vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem“ (§ 57 trestního zákona). Ve vztahu k občanům EU a jejich rodinným příslušníkům je soud při ukládání tohoto trestu limitován ve třech případech (§ 57/3 trestního zákona):
- trest vyhoštění je vyloučen, splňuje-li pachatel současně tyto 3 podmínky: a) má povolen dlouhodobý pobyt, b) má v ČR pracovní a sociální zázemí a 3) trest by byl v rozporu se zájmem na spojování rodin; dlouhodobým pobytem nutno rozumět i pobyt trvalý (dle některých komentářů i jakýkoli přechodný pobyt)
- u občanů EU a jejich rodinných příslušníků, kteří mají povolen trvalý pobyt, je nutno shledat vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu anebo veřejného pořádku
- u občanů EU pobývajících v ČR déle než 10 let, je nutno shledat vážné důvody ohrožení bezpečnosti státu.
Délka trvání soudního vyhoštění může být od jednoho do deseti let anebo na dobu neurčitou (dle názoru Ústavního soudu je možno uložit trest vyhoštění na dobu neurčitou jen v případě pachatele, jehož náprava není možná) při rozhodování o délce musí soud přihlédnout „ke stupni společenské nebezpečnosti trestného činu, možnostem nápravy a poměrům pachatele a ke stupni ohrožení bezpečnosti lidí, majetku nebo jiného obecného zájmu“.
Poté, co trestní rozsudek nabude právní moci, oznámí soud své rozhodnutí policii a vyzve odsouzeného, aby neprodleně vycestoval z ČR, přičemž mu v odůvodněných případech může být poskytnuta lhůta k obstarání záležitostí až jeden měsíc, a to i opakovaně, nejdéle však na 180 dnů ode dne právní moci rozsudku. Existuje-li nebezpečí maření výkonu trestu vyhoštění, může být odsouzený vzat do vyhošťovací vazby (§ 350c trestního řádu); po dobu trvání vyhošťovací vazby zajišťuje policie cestovní doklady cizince k vycestování. Vyhošťovací vazba může trvat po stejnou maximální dobu jako vazba v přípravném řízení, v závislosti na závažnosti trestného činu od maximální doby 1 roku do maximální doby 4 let (to je spíše teoretické). Dle některých názorů se délka trvání vyhošťovací vazby nezapočítává do doby výkonu trestu vyhoštění, která má běžet až od skutečného opuštění území České republiky odsouzeným.
6.3.3
Upuštění od výkonu trestu vyhoštění
Na rozdíl od správního vyhoštění, které zná možnosti odstranění tvrdosti (např. povolení vstupu až na 30 dnů dle § 122), nezná trestní právo žádné přerušení trestu vyhoštění (např. analogicky k přerušení trestu odnětí svobody ze závažných důvodů).
Rovněž úprava upuštění od výkonu trestu vyhoštění je zcela nedostatečná. Soud může od výkonu trestu upustit jen v případě, že „po vyhlášení rozsudku, kterým byl tento trest uložen, nastaly skutečnosti, pro které trest vyhoštění nelze uložit“ (§ 350h trestního řádu), tedy v době vyhoštění by musela nastat situace vylučující uložení trestu vyhoštění dle § 57 trestního zákona. Toto ovšem není v praxi možné; jedinou výjimkou je situace občana Slovenska – bývalého občana Československa, který – ač vyhoštěn – získá české statní občanství prohlášením anebo případ, kdy se dramaticky změní politické poměry v cizím státě a vyhoštěnému cizinci by tam hrozilo nelidské zacházení.
6.c.4
Nekompatibilnost trestu vyhoštění s právem EU
Česká republika tedy zatím neimplementovala ustanovení čl. 32 a 33 směrnice, která
- dává vyhoštěným občanům EU a jejich rodinným příslušníkům (tedy i soudně vyhoštěným) právo žádat nejpozději 3 roky po vydání rozhodnutí o vyhoštění o prominutí tohoto trestu s odůvodněním, že se změnily okolnosti, které odůvodňovaly uložení tohoto trestu a
- ukládá členským státům povinnost přezkoumat rozhodnutí o vyhoštění, které bylo vydáno jako vedlejší trest k trestu odnětí svobody, pokud od jeho vynesení do dne jeho vykonání již uplynuly 2 roky; členský stát přitom zkoumá, zda osoba cizince představuje stále skutečné nebezpečí pro veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost a zda se mezitím nezměnily okolnosti. Šlo by tedy o situaci, že cizinec je odsouzen do vězení i k vyhoštění, nejprve si odsedí trest odnětí svobody a pak po propuštění by stát měl přezkoumat, zda-li je jej stále třeba i vyhošťovat.
Nedostatečná implementace odpouštění trestů vyhoštění je o to závažnější, že až do roku 1998 byl trest vyhoštění ukládán jen na dobu neurčitou, tedy napořád. Tyto tresty, včetně trestů vyhoštění udělených soudy před rokem 1989 (tedy v době, kdy byl standard lidských práv cizinců zásadně odlišný), jsou tedy stále v platnosti a lze je pardonovat jen amnestií prezidenta republiky.
Neimplementování směrnice neznamená, že se této směrnice nelze dovolat před českými soudy, i neprovedené směrnice mají dle judikatury Evropského soudního dvora účinek. Český soud by pak byl povinen položit Evropskému soudnímu dvoru tzv. předběžnou otázku dle čl. 234 Smlouvy o založení Evropských společenství. Směrnice se ovšem nevztahuje na rodinné příslušníky občanů ČR.