AKTUALITY

 

Stop pracovnímu vykořisťování - pohled z blízka
Analýza procesu agenturního zaměstnávání Vietnamců a Vietnamek v ČR zpracovaná La Stradou. Více....

Kdo má řídit migraci?

Stručná analýza kompetencí úřadů

 

 

Analýza vzniku a působení zprostředko- vatelských agentur

 

 

 

 

 

 

2. VSTUP NA ÚZEMÍ ČR

VSTUP NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY OBECNĚ

Na území České republiky má principiálně právo vstoupit ten, kdo zde může legálně pobývat, tedy např. ten, kdo má vízum anebo kdo je oprávněn k pobytu bez víza, např. též občan EU.
Zákon ovšem umožňuje, aby i tomu cizinci, který má v ČR právo pobývat, byl za určitých okolností vstup do ČR odepřen. Odepření vstupu viz 5.4.
Po vstupu České republiky do Schengenského prostoru nebudou nicméně prováděny systematické hraniční kontroly. Tím pádem se možnost odepření vstupu omezí na jednání policie na mezinárodních letištích.

Právní úprava vstupu na území České republiky se již de facto neřídí českým zákonem o pobytu cizinců, nýbrž řídí se předpisy evropského práva: tzv. Schengenským hraničním kodexem, Evropskou směrnicí o volném pohybu občanů EU a do určité míry též Schengenskou implementační úmluvou. (http://www.mvcr.cz/azyl/schengen.html#predpisy).

INFORMAČNÍ LETÁČKY MINISTERSTVA VNITRA O SCHENGENU zde http://www.mvcr.cz/azyl/schengen.html#informacni

VSTUP OBČANA EU NA ÚZEMÍ ČR

Občan EU smí vstoupit na území ČR bez jakéhokoli dalšího povolení, neboť uvnitř EU neexistuje žádná vízová povinnost.
Výjimkou je, bylo-li občanovi EU uděleno soudní nebo správní vyhoštění; v takovém případě na území ČR vstoupit nesmí, a to ani v případě, že se hraniční kontroly neprovádí – vstoupí-li na území ČR, dopustí se trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí (viz 6.3).
Občan EU může státní hranice České republiky překročit na jakémkoli místě, tedy i mimo hraniční přechody.
Pokud občan EU přiletí na mezinárodní letiště (tedy ze států mimo Schengenský prostor), je podroben tzv. minimální kontrole spočívající v ověření totožnosti a kontroly cestovního dokladu, zda-li není padělán či odcizen (za tímto účelem mohou i policisté nahlížet do příslušných databází odcizených či ztracených cestovních dokladů) – viz čl. 7 Schengenského hraničního kodexu.
Státy nesmí provádět systematické kontroly toho, zda občané EU nepředstavují nebezpeční pro veřejný pořádek – do příslušných policejních databází tedy nesmí nahlížet soustavně, nýbrž jen z určitého zvláštního podnětu.

Občan EU je povinen mít sebou průkaz totožnosti, tedy cestovní pas anebo jiný průkaz totožnosti (ID card), např. obdobu občanského průkazu. Toto vyplývá z čl. 5 Evropské směrnice. Český zákon v § 5 odst. 5 jasně preferuje (při eventuální hraniční kontrole) cestovní pas, ovšem stanoví, že pokud občan EU „nemá cestovní doklad a nemůže si jej obstarat“, může předložit i jiný doklad, jímž prokáže svou totožnost a státní příslušnost, což pak ovšem může být třeba i řidičský průkaz.

Vstup na území ČR musí být občanovi EU odepřen z následujících důvodů (§ 9 odst. 3 - viz 5.4):
- nemá –li platný cestovní doklad a nesplňuje-li podmínky podle § 5 odst. 5,
- předloží-li padělaný nebo pozměněný cestovní doklad nebo povolení
k pobytu,
- je-li důvodné podezření, že trpí závažnou nemocí,
- je-li důvodné nebezpečí, že by při svém pobytu na území mohl ohrozit bezpečnost státu nebo závažným způsobem narušit veřejný pořádek, nebo
- je-li zařazen do evidence nežádoucích osob a příslušný orgán, který uplatnil podnět na zařazení občana Evropské unie do této evidence (§ 154 odst. 2) potvrdí, že trvá důvodné nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území ohrozit bezpečnost státu nebo narušit veřejný pořádek.

Pokud policie občanovi EU odepře vstup, vydá o tomto rozhodnutí dle správního řádu, tedy písemně a zdůvodněně. Proti tomuto rozhodnutí se lze odvolat standardním způsobem (orgán, ke kterému je třeba odvolání doručit, bude uveden na písemném vyhotovení rozhodnutí). Odvolání ovšem nemá dle § 169 odst. 4 odkladný účinek.

Je otázkou, jaké účinky by mělo samotné rozhodnutí o odepření vstupu do budoucna. Z rozhodnutí o odepření vstupu totiž nevyplývá zákaz vstupu do budoucna, občan EU se teoreticky může o vstup pokusit ihned znovu. Odepření vstupu tedy bude mít význam patrně jen na mezinárodním letišti a v situaci, kdy občan EU bude muset z letiště odletět zase pryč. V ostatních případech zřejmě bude muset cizinecká policie udělit dotyčnému občanu EU správní vyhoštění, čímž mu tak zakáže vstup i do budoucna.

VSTUP RODINNÉHO PŘÍSLUŠNÍKA OBČANA EU

Pohyb rodinných příslušníků uvnitř Schengenu

Pokud je rodinný příslušník občana EU držitelem příslušného průkazu (vydaného Českou republikou nebo jiným státem EU), vztahuje se i na něj principiálně právo volného pohybu po Schengenu a zachází se s ním principiálně stejně jako s občany EU – viz 2.2.

Pokud rodinný příslušník občana EU není držitelem příslušného průkazu, nesmí na české území vstoupit, aniž by získal vstupní nebo průjezdní vízum (viz § 18 písm. e)).
Sporné může být, o jak staré vízum se může jednat, zda-li stačí, bylo-li cizinci vystaveno vízum např. francouzské. Stejně tak není zcela jasné, zda-li je rodinný příslušník oprávněn vstoupit na české území, pokud je již na území Schengenu a na hraničních přejezdu již nenajde policii, kterou by mohl požádat o vydání víza – z opatrnosti toto doporučit nelze. Pokud rodinný příslušník ovšem ještě podal žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu, nebude po sporně-legálním vstupu na české území jeho pobyt nelegálním. 

Příjezd rodinného příslušníka do Schengenu

Rodinní příslušníci občanů EU musí při vstupu do ČR předložit kromě pasu nebo průkazu totožnosti (podmínky jsou zde stejné jako u občanů EU) ještě vízum nebo jiné povolení k pobytu, pokud se na ně vztahuje vízová povinnost. To se týká občanů většiny států světa s výjimkou např. USA – viz http://www.mvcr.cz/azyl/migrace/legislativa/bezviza.pdf
Rodinní příslušníci tedy potřebují alespoň přinejmenším vstupní vízum, tedy např. vízum k pobytu do 90 dnů anebo vízum tranzitní. O toto vízum si musí požádat na zastupitelském úřadě ČR v zahraničí anebo mohou rovněž žádat až na hraničním přechodu, pokud se ovšem až sem bez víza dostanou; musí je totiž pustit do letadla, což se zřejmě letecké společnosti mohou zdráhat. Při žádosti o vízum jsou osvobozeni od správního poplatku a zastupitelský úřad musí toto vízum vyřídit do 14 dnů (§ 170 odst. 3). Aby s nimi bylo zacházeno takto, budou muset rodinní příslušníci občanů EU prokázat skutečnost, že jsou rodinnými příslušníky.
Na udělení tohoto víza není právní nárok, ačkoli směrnice přikazuje členským státům usnadňovat získávání těchto víz. Právě získání víz je pro mnoho rodinných příslušníků občanů EU základním problémem, získání víza totiž nelze obejít a nelze se proti rozhodnutí zastupitelského úřadu o nevydání víza nikterak bránit – šlo by snad pouze podat ústavní stížnost.

Jak dostat rodinného příslušníka do Schengenu

V zásadě existují 2 možnosti, jak dostat „svého“ rodinného příslušníka do Schengenu:
- získat nejprve vízum, pak přijede do ČR a zde požádá o povolení k pobytu
- nejprve se požádá v zastoupení o povolení k pobytu na území ČR cizinecké policii a pak na základě výsledku tohoto řízení získá vízum anebo rovnou příslušný průkaz.

Jak dostat rodinného příslušníka do Schengenu

Standardní cesta je následující:
1) občan EU pomůže svému rodinnému příslušníkovi získat doklad o tom, že je rodinný příslušník anebo vystaví svému rodinnému příslušníkovi pozvání.
2) rodinný příslušník požádá na zastupitelském úřadě o vízum
3) rodinný příslušník vízum dostane
4) rodinný příslušník dojede do ČR a zde do 3 měsíců požádá o povolení k přechodnému pobytu (popř. o povolení k trvalému pobytu)

Náležitosti pro vstupní vízum rodinného příslušníka

Dle § 27 odst. 5 je rodinný příslušník občana Evropské unie povinen k žádosti o udělení víza k pobytu do 90 dnů předložit pouze cestovní doklad, doklad potvrzující, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, a fotografie.


Žádost o vízum viz zde: http://www.mzv.cz/wwwo/mzv/default.asp?ido=14945&idj=1&amb=1&ikony=&trid=1&prsl=&pocc1=
Doklad o tom, že se jedná o rodinného příslušníka, závisí na typu rodinného vztahu. Pokud jde o manžela občana EU anebo o jeho předka či potomka, lze přiložit kopii příslušného matričního dokladu, např. kopii oddacího listu anebo kopii rodného listu. Pokud rodinný příslušník žije s občanem EU ve společné domácnosti, může rodinný příslušník anebo ještě lépe český občan přidat určité dobrozdání o tom, že tomu tak je, např. čestné prohlášení či vysvětlující dopis či jiný doklad o tom, že cizinec je rodinným příslušníkem občana EU.
Pokud se nepodaří předložit dostatečně jasný doklad o tom, že cizinec je rodinným příslušníkem občana EU, je možno se pokusit získat standardní krátkodobé vízum pro občany třetích států – viz II. C. tedy např. vyřídit rodinnému příslušníkovi pozvání (viz II.C. IV.)

Místo podání žádosti o vízum

Žádost o vízum je zpravidla nutno podat osobně, tedy rodinný příslušník musí osobně dojet na zastupitelský úřad ČR. Dle § 170 odst. 1 může zastupitelský úřad od povinnosti podat žádost o vízum osobně upustit, a to v odůvodněných případech.
Zpravidla může rodinný příslušník žádat na kterémkoli zastupitelském úřadě České republiky v zahraničí, tedy např. nigerijský občan může žádat i v Paříži či v Káhiře. Pouze z důvodů ochrany bezpečnosti státu, udržení veřejného pořádku nebo ochrany veřejného zdraví anebo v zájmu plnění mezinárodní smlouvy může zastupitelský úřad požadovat, aby (§ 52 odst. 1 písm. c)) žádost o udělení víza byla podána na zastupitelském úřadu ve státě, jehož je cizinec občanem, popřípadě jenž vydal cestovní doklad, jehož je cizinec držitelem, nebo ve státě, ve kterém má cizinec povolen trvalý či dlouhodobý pobyt, tedy např. aby nigerijský občan podal žádost o vízum pouze na české ambasádě v Nigerii. Problémem však je, že toto ustanovení bývá zneužíváno ze strany zastupitelských úřadů a že neexistuje žádná kontrola jednání těchto úřadů. Občanům určitých států jsou tak odmítány žádosti o vízum a jsou posíláni na jiné kontinenty. Jsou dohady o tom, že existuje seznam států, s jejichž občany je takto zacházeno, ovšem Ministerstvo zahraničních věcí existenci takového seznamu popírá. Ze znění cizineckého zákona (§ 52 odst. 1 písm. c)) každopádně vyplývá, že zastupitelský úřad může odmítnout žádost nabrat jen z určitých důvodů, nikoli svévolně.
Proti odmítnutí nabrat žádost o vízum či proti odmítnutí nabrat žádost podanou v zastoupení či v poštou, se lze teoreticky bránit podáním správní žaloby k soudu, dle soudního řádu správního. Žaloby by ovšem celou záležitost prodloužila na celé měsíce či léta a její výsledek nelze za současného stavu judikatury odhadnout.

Rozhodnutí o žádosti o vstupní vízum

Zastupitelský úřad je povinen rozhodnout o vydání víza rodinnému příslušníkovi občana EU do 14 dnů od podání žádosti o vízum.
Zastupitelský úřad může žádosti o udělení víza pro rodinného příslušníka občana EU nevyhovět jen z následujících důvodů: (§ 56 odst. 4)
Jestliže
a) se cizinec na požádání policie nebo zastupitelského úřadu nedostaví k pohovoru nebo nepředloží ve stanovené lhůtě doklady za účelem ověření údajů uvedených v žádosti o vízum nebo jestliže se i přes provedení pohovoru nebo vyhodnocení předložených dokladů nepodaří tyto údaje ověřit,
c) je cizinec evidován v evidenci nežádoucích osob,
e) nepředloží náležitosti k žádosti o udělení víza nebo předloží-li padělané nebo pozměněné náležitosti,
h) jsou zjištěny skutečnosti uvedené v § 9 odst. 1 písm. d) až j), l), m) nebo n) anebo § 9 odst. 2 písm. b) písm. a), b), g), h), i) nebo j),
l) cizinec odmítne poskytnout otisky prstů nebo pořízení obrazového záznamu.
Vízum se dále rodinnému příslušníkovi neudělí z důvodů, že je uveden v celoschengenském systému nežádoucích osob; toto je ovšem podmíněno tím, že se ČR dotáže státu, který rodinného příslušníka do tohoto systému zařadil, zda trvá důvodné nebezpečí, že by rodinný příslušník mohl při svém pobytu na území jiného smluvního státu ohrozit jeho bezpečnost nebo v něm narušit veřejný pořádek – pokud tento jiný členský stát na svém podezření trvá, pak bude vízum pro rodinného příslušníka občana EU zamítnuto.

Zastupitelský úřad písemně informuje rodinného příslušníka občana Evropské unie o důvodech neudělení víza.
Rodinný příslušník je pak dle § 56 odst. 5 oprávněn požádat ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení oznámení o neudělení víza Ministerstvo zahraničních věcí o nové posouzení důvodů neudělení víza. Podání musí být učiněno v písemné formě, musí obsahovat údaje o rodinném příslušníkovi v rozsahu: jméno, popřípadě jména, příjmení, datum a stát narození, státní příslušnost, číslo cestovního dokladu, a údaj o tom, v čem je spatřován rozpor s důvody neudělení víza.
Ministerstvo zahraničních věcí posuzuje soulad důvodu neudělení víza rodinnému příslušníku občana Evropské unie s výše uvedenými důvody. O výsledku nového posouzení Ministerstvo zahraničních věcí rodinného příslušníka písemně informuje do 60 dnů od podání žádosti o přezkoumání, a to v českém jazyce a dále podle volby cizince v jazyce anglickém, francouzském, německém, ruském nebo španělském.

Nejčastějším důvodem zamítnutí žádosti o udělení vstupního víza bude zřejmě názor zastupitelského úřadu, že cizinec neprokázal dostatečně, že je rodinným příslušníkem občana EU.
V praxi věci končí často tak, že např. nesezdaný pár, který plánoval svatbu až v České republice se musí sezdat ještě v cizině, aby rodinný příslušník získal vízum. Manželům, kteří jsou schopni předložit již i oddací list, totiž se vízum v praxi již udělí.
Není-li vízum rodinnému příslušníkovi uděleno, lze se pokusit o následující stížnostní mechanismy:
Stěžovat si lze k veřejnému ochránci práv, tzv. ombudsmanovi, www.ochrance.cz. Jeho pravomoc však spočívá pouze v síle argumentace a nemá možnost zastupitelskému úřadu nařídit, aby vízum udělil.
Pokud by neudělením víza došlo k jasnému zásahu do soukromého a rodinného života českého občana či občana jiného státu EU nebo jiného cizince, lze teoreticky neudělení víza napadnout u Ústavního soudu ústavní stížností. Projednávání ústavní stížnosti však potrvá minimálně několik měsíců či dokonce let a pozitivní výsledek by byl průlomový.


Není-li vízum uděleno, lze se pokusit o opačnou cestu než byla jako standardní způsob nastíněna v bodě 2.3.5, tedy
1) nejprve požádat o povolení k přechodnému pobytu na cizinecké policii v České republice (žádost by musela být podána poštou anebo v zastoupení na základě plné moci – oboje je možné; viz správní řád http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701?number1=500%2F2004&number2=&name=&text= ))
2) a v závislosti na průběhu řízení se pokusit získat vízum či vstup do ČR, tedy
a) vydá-li policie povolení k přechodnému pobytu, bude příslušný průkaz o pobytu rodinného příslušníka občana EU sám o sobě opravňovat ke vstupu do ČR nebo
b) předvolá-li policie účastníka řízení k tomu, aby se dostavil na policii (k výslechu či k převzetí povolení), lze to na zastupitelském úřadě prezentovat jako další důvod pro to, aby bylo vízum uděleno.


Vstup na území ČR bude rodinnému příslušníku občana EU odmítnut ze stejných důvodů jako u občana EU, ale i z dalších důvodů (viz § 9 odst. 3):
- nepředloží-li vízum, podléhá-li vízové povinnosti nebo povolení k pobytu,
- je-li důvodné nebezpečí, že by mohl ohrozit bezpečnost jiného smluvního státu nebo v něm narušit veřejný pořádek,
- je-li zařazen do informačního systému smluvních států a příslušný orgán, který rodinného příslušníka do tohoto systému zařadil, potvrdí, že trvá důvodné nebezpečí, že by mohl při svém pobytu na území jiného smluvního státu ohrozit jeho bezpečnost nebo narušit veřejný pořádek.

O odmítnutí vstupu rodinného příslušníka občana EU policie nevydává rozhodnutí vždy, ale jen tehdy, jestliže rodinný příslušník je doprovázen přímo „svým“ občanem EU anebo pokud rodinný příslušník občana EU prokáže, že tento občan EU se zdržuje v ČR.
Pokud policie nevydá rozhodnutí, odepře cizinci vstup v souladu s formulářem stanoveným přílohou č. V Schengenského hraničního kodexu – viz (http://www.mvcr.cz/azyl/schengen.html#predpisy).
Proti odepření vstupu lze podat žádost o nové posouzení důvodů odepření vstupu, a to do 15 dnů od odepření u Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie; podání žádosti nemá odkladný účinek (viz § 180 e). Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie posoudí soulad důvodu, pro který byl cizinci odepřen vstup na území, s důvody stanovenými v § 9. O výsledku posouzení Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie cizince písemně informuje ve lhůtě do 60 dnů ode dne doručení žádosti.